Cestující v dešti

Tak to bylo škody za milion tisíc kusů, jak říkával kolega. Slibně se rozvíjející film s dobrou zápletkou dokonale zkazí přiblble se tlemící pan Bronson, jinak můj oblíbenec. Pak do toho ještě spadnou jiné motanice, asi aby divák nespal a zkoušel se orientovat v ději. Díval jsem se do konce jen proto, že jsem zvědavý. Ale celkově jsem se hodně nudil. Ořechy mi hlava nepobrala. A ještě drobnost na závěr, píše se tu, že to byla pilotova manželka, já v dabingu slyšel zcela zřetelně diaolog, kde on vysvětluje, že je navigátor, ne tedy pilot. 201401010000/0000

Zajímavé téma, které se mohlo rozehrát 100 krát a vždy jinak, tato forma mi sedla tak na půl. Harry Dobbs přijede a už má ve všem na 1000% jasno, všude se zeptal, vše podchytil, hned znal pachatele. Jeho metody byli taky občas divný, chvílema moc žvanění, ale zas napětí a jak to celé dopadne + dobří herci. Takže za 50%.

Psychologické thrillery byly na přelomu 60. - 70. let v diváckém zájmu a jelikož se režisérovi komerčně nepoštěstilo s jinak oceňovaným válečným vlasteneckým eposem ´Paris brûle-t-il?´ (1966), sáhl pro jistotu právě po takovém žánru a zdařilo se. Snímek se ukázal svou přesvědčivou osobitostí dokonce i coby pocta Alfredu Hitchcockovi. Dějství plného záhad nejen co se týče případu, ale především v charakterizaci postav a vzájemných vztahů, je stavěno na pevných hereckých výkonech, které chtě nechtě Marlène Jobert a Charles Bronson zvládli na jedničku. Ono to celé není ani tak na událostech, jako převážně na konverzacích, ve kterých se skrývá mnohé k odhalení. A aby to zase nebylo až tak jednoduché, milostný motiv vše ještě více zamíchá. Vysoce inteligentní film v emocionální rozpravě veškerých záhad a nejasností narážející na misogynii a co je či není hlavním katalyzátorem daných skutků. Co není vyřčeno, to je nějakým způsobem naznačeno a dobře se toho využívá i zneužívá. Tady všechno souvisí se vším, což znamená, že nic není náhoda, tudíž vždy je nebo bylo něco ovlivněno něčím. Scénář je tímto v rámci psychologie člověka a jeho chování zpracován mistrovsky a byť se atmosféra může zdát být nudná, je potřeba během sledování pozorně naslouchat každičkého vyřčeného slova ke správnému uchopení celého příběhu. Vcelku film složitý, ale silný už ve svých základech.

Knihy Sébastien Japrisota jsou temné a psychologicky náročné, což se bezezbytku podařilo přenést i na filmový pás. A opět to francouzské násilí na ženách, na které jsem tak citlivá. Marlène Jobert hraje každým kouskem svého těla a přesvědčivě vyjadřuje kombinaci vnitřní síly a křehkosti. Charles Bronson s mírným zlověstným úšklebkem přináší americký prvek chování i přemýšlení. Jako celek je to zvláštní příběh. Každopádně dnes už by jí to tak snadno neprošlo...