Národ sobě aneb české moře v 18 přílivech

Snímek Jana Gogoly ml. a spoluscenáristy Pavla Klusáka Národ sobě aneb České moře v osmnácti přílivech se vymyká už svým názvem i podtitulem „street movie s národem k použití“ z běžných žánrových měřítek. Nezvyklé experimentující dílo koresponduje s linií české kinematografie, představované tvorbou Karla Vachka nebo Jana Němce. Oproti běžnému „narativnímu“ filmu vyžaduje od publika interakci, přičemž se neustále snaží konfrontovat diváka s předkládaným artefaktem. Pohybuje se na hraně dokumentu a hraného filmu a akcentuje inscenování akcí. Vztahuje se tak namísto k tradiční kinematografii více k současnému konceptuálnímu umění. V osmnácti kapitolách, označených názvy (jež zároveň deklamuje režisér Jiří Krejčík) se odvíjí „sled různě intenzivních situací odlišné žánrové povahy, a to s více či méně zjevnými souvislostmi, které vždy sjednocuje konkrétní podoba daného časoprostoru, tedy v našem případě devadesát odpoledních minut Národní třídy dne 28. října 2001, která nabízí setkání v rámci divadla, novinářského rozhovoru, výzkumu veřejného mínění, muzikálu, grotesky, školy před školou, národní přednášky, akčního únosu, ordinace, subjektivního pohledu nevidomého, telefonního rozhovoru, mýtického souboje, recitace nebo třeba filmu ve filmu“ (J. Gogola ml.). Z budovy Národního divadla vychází v 15.00 herečka Zuzana Stivínová, představující moře a snažící se přesvědčit chodce, že jsou vlny. V dalších epizodách „animují“ ulici a její okolí nahá tanečnice nebo akční umělci, kteří pracují pro „nadnárodní agenturu“ Uneseme všechno. Oběťmi jejich únosů se stanou nejen malá holčička nebo nevěsta, ale i samotný film či tabule s uličním označením. Součástí díla jsou četné dialogy, mj. mezi zamilovaným studentským párem, nebo mezi bývalými spolužáky, jejichž rozhovor se změní v „politickou proklamaci“. Místo mají i proslovy zmíněného Jiřího Krejčíka. Kamera se pohybuje nejen po ulici, nýbrž i v kavárně Slávie, v Espreso-baru, či v kavárně Louvre. Důvtipnou epizodou je svérázná léčba filmem. – Významnou roli v téměř dadaistickém balábile hrají různé skladby a písně i jejich interpreti (Smetanova Vltava, muzikant Králíček, zpěvačka Jana Kratochvílová). – Kontroverzní a ne vždy zvládnutý film (srv. místy amatérský herecký projev) byl natočen na formát 16mm a je uváděn na mimořádných představeních či na různých festivalech. Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2005/7