Kostka 2: Hypercube

Největší KO nina ze všech KO stek. Neustálé žvatlání, statický děj bez jakéhokoli oživení. Snad jen jedna či dvě zajímavé scény, ale to jen proto aby divák neprchl z kina, či nerozkopal DVD přehrávač. Pár efektů (pro pořádek) se zde sice objeví, ale jejich úroveň je vepsí. Chvílemi jsem měl pocit, že se herci při natáčení silně nudili. A tak před nejhlubším podprůměrem zachránil film snad jen trošku dějově zajímavý a překvapivý závěr.

´Vše co se děje, je sice šokující, ale dává to smysl, jestliže jsme ve vícerozměrném kvantovém prostoru. Myšlenka kvantového vesmíru předpokládá simultánní existenci paralelních realit. Prostor a čas. To je to, co vládne osudu.´ Kdo pochopí o čem je řeč, pochopí i tento snímek, který nás opět zavádí mezi osm neznámých lidí ocitnuvší se v místnosti ve tvaru krychle, kde zákony fyziky ne vždy platí a kde logika a vize dává setsakramentsky zabrat a nedobrovolně se musí podvolit hrát nějakou hru. A tak je snímek oproti předchozímu značně odlišný. Vlastně je z toho takový prapodivný myšmaš, ale jak je výše uvedeno, kdo pochopí vlastnosti vícerozměrného kvantového prostoru, pochopí, co se tu v rámci dějství vlastně děje. Myšlenka je sice stejná, ale ve filozofickém ohraničení přeci jen odlišná. Předchozí věznice byla temná, atmosférická a snad i taková gotická. To mělo v rámci designu zvláštní impozantnost. Nyní se jedná o nekonečné bludiště velice intenzivně jasně osvětlené bez vyobrazení různorodých detailů. Daleko více to už vypadá jako sci-fi. Různé smrtící nástrahy už nejsou technického rázu, ale spíše věci, jako jsou létající paralelogramy či skartovací čtvercové antihmoty. CGI tu má po filmové stránce zkratka hlavní slovo. Jako volné pokračování sice už snímek nedokáže tak nadchnout jako předchozí, ale je dost solidní na to, aby právě v rámci sci-fi zaujal fanoušky tohoto žánru. Dějově jednoduchý počin, ale rozpoznat myšlenkovou filozofii podstaty dané věci už je hodně velký oříšek.

Nechápu, jak to mohlo dostat 51 procent! Jediná ze série Kostka, která se mi vůbec nelíbila. Nebylo to zajímavé ani nijak napínavé. Konec byl nejhorší a právě kvůli nemu musím dát jednu hvězdičku, protože jsem ho tak nějak nepobrala

No, já zde nebudu tak krutá, protože Hyperkostku jsem viděla dřív než jeho předchůdce, takže jsem byla celkem mile překvapená, že se nám tu objevil docela originální a napínavý film. Ale po tom, co jsem viděla i jedničku musím uznat, že Hyperkostka je poněkud složitější a zbytečně překombinovaná, objevuje se tu i typický syndrom dvojek – totiž vaření z vody.