Po třech úspěšných filmech, Erin Brockovich (FP 4/2000), Traffic (FP 1/2002) a Dannyho parťáci (FP 3/2002) režisér Steven Soderbergh pokračuje v kombinování „experimentálních“ a studiových projektů. Tím prvním typem je právě snímek Hollywood, Hollywood, druhým remake Solaris (bude u nás uveden v únoru). Podle látky debutující scenáristky a dramatičky Coleman Houghové natočil neúnavný filmař nekonvenční hořkou komedii se satirickými prvky a s oblíbeným tématem filmu ve filmu. Snímek se odehrává během více než čtyřiadvaceti hodin v Los Angeles. Začíná pátečním ránem, vrcholí večerní narozeninovou párty s chybějícím oslavencem a končí sobotním epilogem. Odvíjí se v několika rovinách: divák sleduje části z filmu Rande (včetně jeho úvodních titulků, namísto titulků k Soderberghovu dílu), dále natáčení tohoto snímku, souběžně i zkoušky a posléze představení nekonvenční hry o Hitlerovi Zvuk a Vůdce v malém divadle, ale především osudy protagonistů, spjatých s tím vším. Ti jsou představeni hned v úvodu a během filmu řeší problémy vzájemných vztahů (zejména rodinných a milostných). Takže černošský herec Calvin, představitel Nicholase, při natáčení zjistí, že se zamiloval do své herecké partnerky Francescy, jež v Rande vystupuje jako novinářka Catherine. Novinář a scenárista Carl miluje svou ambiciózní ženu Lee, ale má strach, že ji nudí. Lee má v plánu Carla opustit a navíc má pletky s Calvinem. Její sestra, hotelová masérka Linda, marně hledá toho pravého muže. A Gus, který je filmovým producentem a který večer pořádá velkolepou narozeninovou párty, nachystal svým hostům opravdu ošklivé překvapení. Orientaci ve spletitém ději usnadňuje Soderbergh, který se pod pseudonymem Peter Andrews opět postavil i za kameru, rozdílným způsobem natáčení: na klasickém filmovém pásu je samotný film Rande, „realita“ je snímána digitální videokamerou Canon XL–1S. Převládající digitální obraz (převedený na 35mm formát) je k protagonistům i k divákům velice nelichotivý až drsný: záběry bez osvětlení jsou zrnité a leckdy záměrně až na samé hranici „viditelnosti“. - Ve filmu se v podstatě nepřetržitě hovoří, buď protagonisté mezi sebou nebo sami k sobě. - Pro natáčení stanovil režisér své vlastní dogma: členové souboru se museli na exteriéry dopravovat sami, používat vlastní oděvy i líčidla, obejít se bez obvyklého zázemí a servisu, jakým je třeba catering, a být ochotni improvizovat. – Konečný výsledek, vypovídající o životě v dnešním Hollywoodu, vzbuzuje rozporné reakce, přičemž poněkud převládají ty negativní. – Původní název filmu Full Frontal znamená ve filmařské hantýrce „úplné obnažení“.
-kat- Filmový přehled 2003/1
