Japonsko

ceny (výběr): Ariel 2004: nejlepší debut, scénář, MFF Bratislava 2002: Velká cena, Cena ekumenické poroty, MFF Cannes 2002: Zlatá kamera - zvláštní uznání, MFF Rio de Janeiro 2002: Cena FIPRESCI, MFF Soluň 2002: nejlepší režie Carlos Reygadas je jednou z vůdčích osobností fenoménu nového mexického filmu. Právě jeho debut Japonsko naprosto klíčovým způsobem rozvířil poklidnou hladinu mexické kinematografie. Scénář vznikal mezi zářím 1999 a únorem roku 2000. Autor se mimo jiné hlásí k inspiraci získané čtením textů francouzského filmového kritika André Bazina, spojeného s novou vlnou. Důležité je také zmínit, že snímek byl z velké části natočen v režisérově produkci. Neveřejná premiéra proběhla na festivalu v Rotterdamu v roce 2002, po níž byl film znovu sestříhán. Skutečnou inspirací je autorovo dětství v dědečkově domě v opuštěném kaňonu. Záměrem bylo vytvořit portrét krajiny prostřednictvím lidského pohledu. Název Japonsko neodkazuje k ničemu konkrétnímu a je náhodně vybraným slovem, které nemá ve vztahu k filmu záměrně žádný popisný význam. I přesto je v něm mnoho velmi přesných odkazů na mexickou realitu. Například náboženství je přítomno v detailech ve stařenčině domě, kde nalezneme oltář, jak je tomu ve zdejších domácnostech zvykem již po tři staletí. Náboženské rituály se v této zemi již dávno staly přesně danými sociálními odkazy a boha se už nebojí ani tříleté dítě. Carlos Reygadas dokonce tvrdí, že Panna Marie nebo Ježíšek jsou do jisté míry erotickými symboly kompenzujícími frustrace řady Mexičanů. Z hlediska filmového je důležité, že tento režisér přemýšlí nejdříve o atmosféře, kterou chce vytvořit, a až později se konkretizuje příběh. Ten není prioritou. Opět se zde mísí dokumentární přístup s fikcí. Zajímavá je také zvuková složka. Natáčelo se totiž v údolí, které působilo jako rezonující krabice, takže filmaři se museli domluvit se všemi obyvateli v okruhu pěti kilometrů, aby nepoužívali motory, rádia a další zvukově výrazné přístroje. Především zvuk je autentickou složkou děje a tomuto cíli je obětována jeho estetika. Všichni protagonisté jsou neprofesionální herci, jde o místní obyvatele nebo režisérovy přátele. David Čeněk, 36.LFŠ 2010