Ruská archa

Nemám moc ráda fresky, ale tento snímek byl rozhodně zajímavý svou zvláštní atmosférou. Trochu jsem se ztrácela v letopočtech i v osobnostech, ale zato jsem si libovala v tom šumu, těkavosti, měla jsem pocit, že i já jsem se vmísila do davu těch lidí, že i já se účastním toho překrásného plesu. Zajímavé bylo, že ač se po chodbách Ermitáže pohybovali jenom samí bohatí lidé, myslela jsem i na ty chudé, kteří žili v oněch dnech a o kterých nepadlo slovo, ale bylo to tam - v tom zvláštním smutku, který film provázel, smutku osudů ruských velikánů i Ruska samotného. Opravdu zvláštní, i když jen na jedno podívání.

Русский ковчег má své kouzlo. Sokurov nás zatáhne do svého nablýskaného světa, provede nás zběžně historií impéria, zastavíme se u proslavených obrazů, které ale obyčejný divák nemusí vůbec znát, a proto mu mnoho odkazů a zpráv mezi řádky jednoduše unikne. Velmi působivá barevná nádhera, ale rozhodně ne pro každého. Сударь je bezpochyby originální postava, jeho až bláznovství a jednání mi ale stále vrtají hlavou. I pro kameramany musela být práce na snímku velká výzva, ale myslím, že to zvládli výborně.

Diky tomu jednoho zaberu se uplne ztraci dynamika filmu, ale zas tak neskonale nudne, jak se mnohde pise, to nebylo. Byl to spis jen barevny, spoustou hrecu a kostymu narvany prulet Ermitazi. asi se tam nekdy budu muset jet podivat.