Bresson se podruhé vrací do historie, aby natočil ahistoricky pojednaný příběh o cizoložném vztahu rytíře Lancelota a královny Guinevry. Jde o jeden z příběhů tzv. artušovských legend, přičemž předlohou bylo především jejich zpracování v románech epického středověkého básníka Chrétiena de Troyese.
„Vždy je třeba vycházet z konkrétního - v tomto případě z příběhu o Lancelotovi od Jezera -, ale já se stejně zajímám o vnitřní stav tohoto rytíře, který se vrací z výpravy za svatým grálem s prázdnýma rukama. U mne nikdy není oddělena myšlenka od vize a příběh je pouze záminka, abych mohl vyjádřit, co pociťuji právě vůči ideji v něm obsažené. Nezáleží na století ani na místě. Odmítl jsem vytvářet středověkou malebnost. Mým cílem bylo dodat pravdivost postavám pocházejícím z jiné doby, přičemž měly zažívat realitu podobnou té naší."
„Jsem křesťanský filmař, ale neměl jsem v úmyslu vytvořit paralelu mezi naší společností zbavenou křesťanství a dobou, kdy se zase náboženství prožívalo příliš exaltovaně. Nenatočil jsem Lancelota jako parabolu."
„Nejdříve bych diváky požádal, aby byli pozorní. Pak by se měli pokusit uvolnit svou představivost, aby mohli cítit a zažívat místo toho, aby se snažili pochopit každý okamžik v Lancelotovi od Jezera."
Robert Bresson
Nevíme, do jaké míry se výsledný film liší od původního záměru, na němž Bresson pracoval řadu let a jehož výsledkem je asi film neobvykle studený a chladný i v rámci jeho díla. Lze se jen domnívat, že rozdílů je mnoho. Původní projekt oznámený o osm let dříve se měl například natáčet v angličtině, francouzštině a v němčině. Měl být výsledkem Bressonova zájmu o slova, hlasy a dikci. Projekt byl i finančně náročný a mohl se uskutečnit jen díky podpoře odvážného producenta Jeana-Pierra Rassama, který byl zvyklý na riskantní pokusy. Sám produkoval například filmy Jeana-Luca Godarda, Marca Fererriho nebo Philippa Garrela. Je zajímavá shoda okolností, že v roli rytíře Gauvaina se objevil mladičký Humbert Balsan, z něhož se později stal podobně osvícený producent. Nicméně Lancelot od Jezera patří mezi Bressonovy filmy nejméně pochopené a nejhůře přijaté. Je pravda, že z nestranného hlediska již úvodní sekvence působí směšně a nepovedeně, ale je třeba vše vnímat v kontextu bressonovského kinematografu. Přístup je bezpochyby radikální, protože atraktivní téma z prostředí středověkých rytířů je nám zprostředkováno skrz absolutní fragmentárnost. Ale copak sami vnímáme realitu o něco komplexněji?
David Čeněk, LFŠ 2014
