Angelus

Polský tvůrce Lech Majewski (též Lech J. Majewski) je všestranný umělec. Působí nejen jako filmař, ale i jako spisovatel, malíř a hudebník. V roce 1981 emigroval do ciziny, kde se posléze prosadil. Ve snímku Angelus se vrací do rodného kraje v Horním Slezsku, ke kořenům, z nichž vzešel. Zvláštní vyprávění ve formě bizarní komedie se odehrává v hornickém městečku Janově a vychází z historických skutečností. Od třicátých do padesátých let tu působila okultistická skupina prostých horníků, kteří se později proslavili svými naivistickými obrázky. Prostřednictvím vypravěče, mladíka Rudolfa/Angeluse, nahlíží Majewski za pomoci osobité poetiky (v níž jsou klíčové naivní obrázky Teofila Ociepky, Erwina Sówky a dalších) na bolestné kapitoly novodobých polských dějin. Krátkou zmínkou o dělení Polska se přenáší do druhé světové války a posléze do období komunistického teroru. - Sedmičlenná komunita janovských horníků, které vede rázovitý filozof Teofil, se pokouší odvrátit světovou katastrofu, již před svou smrtí předpověděl tajuplný zakladatel sekty, Mistr. Zničující paprsek vyslaný na Zemi z planety Saturn může podle jejich výpočtů zastavit pouze „přečistý mladík“ Angelus. Zdali se mu to nakonec podaří, ponechává režisér bez odpovědi. Magii a naivní umění - dva v jistém smyslu extrémní póly - využil Majewski jako nástroje ke groteskní stylizaci. Jeho hrdinové rozhodně nejsou a nemají být realistickými figurami (představují je ostatně neherci). Stejně jako oni jsou stylizovány doba a historické události. Klíčové okamžiky polských dějin slouží především k vyjádření obecného pocitu absurdity. Podobně absurdní, jako je Angelusovo čekání na záhubný paprsek, je v Majewského pojetí každá ideologie, jež selhává, jakmile se ocitne tváří přírodním zákonitostem vesmíru. – V obraze i v hudební složce film těží z naivistické poetiky, což podtrhuje i užití slezského dialektu (odrážejícího se i v českých titulcích). Důležitou roli má využití různých nápisů či hesel. -pp-, Filmový přehled 2003/6 Autor/Zdroj: -pp-/Filmový přehled