Zahrada

Umělecká podobenství nejsou zrovna moje hobby ale faktem je že tahle filmová alegorie renesančního kumštýře Jana Švankmajera dokáže tnout "do živého". Obávám se jen že postupem let se kruh lidí kteří ji chápou dost pronikavě zužuje a lepší už to určitě nebude!

„Je lidský život také o něčem jiném než o tom, že se narodíš a zemřeš a jen, pokud jsi vyvolený, staneš se kůlem v plotě?“ Povídkové podobenství Jana Švankmajera ad absurdum. Myšlenka z předlohy literárního autora Ivana Krause je tak působivě výtvarně ztvárněna, že divákovi, až naskakuje husí kůže. Svým způsobem je takováto politická myšlenka skutečným hororem, který však vzniká za každého režimu. A i když je takové umělecké ztvárnění poplatné době svého vzniku, myšlenka je tak zcela nadčasová. Jen ji dokázat přečíst a poučit se z ní.

"Copak to není krásný, když vidíš, jak tyhle lidi stojej? Držej se za ruce, na čerstvým vzduchu. Řeknu ti, takovej živej plot, ten má něco do sebe. Vono je v tom něco takovýho vopravdovýho, živýho. Jenže aby byl plot dobrej, tak se musí sem tam přistřihnout. Musí se pěstovat. Jako všecko. Já už mám na to svůj systém. Víš, takovýho inženýra sázím mezi dva řezníky. A naopak. Holt všecko se musí dělat s láskou." GENIÁLNÍ!!!!

Mně toto podobenství připadá stále velice aktuální. Otázka lidské důstojnosti a jejího ohrožování a pošlapávání je bohužel aktuální asi co svět světem stojí. Touha po moci je také silná... Film je pomalý a lyrický, ale pokud tak trochu přistoupíte na tuto jeho strunu, bude vás z něj ještě dlouho mrazit v zádech. Geniální kamera, námět, režie...