Wojaczek

Zůstávat na povrchu, tak znamená celkem nic nepochopit...Musel bych si položit otázku, proč si režisér zvolil za hlavní postavu básníka a ne třeba jednu z řady osobností, kterými Polsko oplývala a asi na rozdíl od naší země budei nadále více oplývat. Majewski natočil životopisný dokument (možná, že mohl příběh více podat dramaticky, ale o to mu nešlo, protože samotný život bývá často námětem na román, který se nikdy nenapíše...a třeba by stál za to), který byl natočen v černobílé barvě - možná kvůli přiblížení autentičnosti Slezska na přelomu šedesátých a sedmdesátých let (pro informaci ve stejné podobě ,,Ida" přinesla polské kinematografii Oskara a zbývá se zeptat, proč česká kinematografie je dnes tolik ,,úspěšná"...(možná, že to je tím, že nemá dramaturgii, kterou privatizace Barrandova tehdy zrušila). Vratme se však k tomu, jak ,,legendu" režisér převedl na plátno...využil všech možností, které mu téma - nabízelo...znalost prostředí i lidí, kteří přišli s Rafaelem Wojaczkem do osobního kontaktu, ale hlavně se snažil zachytit stavy, které může člověk prožívat a mohou ho dovést k osudovému rozhodnutí Bojím se tě Bojím se tě, slepá básni Bojím se bílého spánku Proto tě také píši, slepá básni A každé písmeno je suma strachu Tolik chutná její nepřítomné tělo vzdálené o verst spánku šediny spánku na ústech A drsné podnebí Jako hrubá kůže hvězd Díky Rafeli...... POlYEKRAN