Ctihodné mrtvoly

Tyhle filmy jsou stresující v tom, že jenom bravurně zobrazují stav věcí, ale neukazují řešení, cestu z kruhu ven. A pozoruhodná teze Maxe von Sydow, že za všechno může Voltaire, není pro mafiánské praktiky 20. století úplně uspokojující odpověď. Film se sice líně táhne, ale ku škodě věci to není, protože luxusní atmosféru má permanentně. Navíc Lino Ventura je tak dobrej, že si klidně může v reálným čase deset minut vařit kafe a nepřipadá vám to zdlouhavý. A ve druhém plánu lze Ctihodné mrtvoly pojmout i jako cestopis, protože tolik krásných záběrů křivolakých uliček jižní Itálie a opulentních chodeb ministerstev a justičních paláců je v kriminálce nečekaná třešnička na dortu.

Film je o korupcii a sprisahaní na najvyšších vládnych miestach v Taliansku. Inšpektor Rogas (Lino Ventura) pátra po vrahoch neapolského prokurátora. Postupne pribúdajú ďalšie vraždy predstaviteľov justície. Rogas postupne odhaľuje štruktúru sprisahania, ale jeho teóriu odmieta aj predseda Najvyššieho súdu (Max von Sydow), ktorý je nakoniec tiež zavraždený.

Průměrný mafiánský film nijak nevybočující z dlouhé řady italských filmů o mafii, které vznikaly v 70. letech.