Dálnice 60

Úsměvná road movie trochu připomínající Nezvratné osudy, jindy zas Gulliverovy cesty, protože takový panoptikum lidí a míst aby člověk pohledal. Nejzábavnější je epizoda v ujetým právnickým městě s příznačným názvem Morlaw, obstojný je i nápad s Muzeem uměleckých podvrhů. Nijak nevadí pomalejší tempo, protože to solidně táhne sympaťák James Marsden i všichni jemu sekundující. Celou dobu jsem se usmíval jako blbeček a korunoval to famózní závěr, takže pod 100% jít nemůžu.

Na něco takového jsme čekali. Žádné ohromující scény. Prostě "jen" sqěle vymyšlený příběh a je na světě výborný film, který je plný překvapení...originál, který stojí za to.

Dálnice 60 má vysoké hodnocení a já po shlédnutí nevím zač vlastně?Ale čím víc přemýšlím,tím asi tuším proč tomu tak je:-)Film my připomínal vzdáleně Osudový Dotek(2003)a nakonec musím ocenit,že díky hercům a některým momentům a i neotřepanému tématu dávám 60%.

Byť se snímek zdá být jen značně jednoduchou zábavnou road movie, opak je pravdou. Šikovně v sobě skrývá filosofii života a osobního přesvědčení. Převážně jsou obsažené interpretace o promiskuitním sexu, drogách a o snaze být tím, kým jsme a nenechat se ovlivnit ostatními. Životní překážky jsou něco, co se někdy překonává lehce, někdy hůře, někdy i za pomoci svého vlastního důvtipu a sebelhostejnosti. Matka si vezme drogu jenom proto, aby se mohla setkat se svým zdrogovaným synem? Jasně, zní to divně, ale to se nejdříve musí vidět scéna o tom pojednávající a potom dělat soudy a moralizovat o daném skutku. A je tady toho více. Avšak pozor, snímek rozhodně nesklouzává k lecjaké moralizaci. Proto divák uvidí jen to, co vidět chce. někdo se bude jen bavit, někdo si z toho něco vezme k zamyšlení. Nízkorozpočtový filmový projekt a ani to není znát. V tomto udělal scenárista Bob Gale poctivý kus filmové práce. Tento snímek je od něj první režijní práce a také poslední, což je evidentně škoda.