Moje válka

Tohle je přesně ten druh filmu, který se vám dostane pod kůži a nedovolí vám zůstat lhostejnými. Osudy malého židovského kluka, který se musí potýkat nejenom s krutou realitou své doby, ale také s hlasem svého svědomí a své cti. Šokující tu jsou hlavně kontrasty lidských hodnot - od nenápadného hrdinství těch, kteří neváhali s nasazením vlastních životů pomáhat lidem, jimž kvůli jejich původu hrozila smrt, až k zvrácenosti jiných, kteří neváhali tytéž lidi využít ke svému prospěchu. Kruté scény chytání prasátek o život starých manželů a Mariino znásilnění. Kripl se sekerou a marná oběť malého "mesiáše" Tola. Bohužel při sledování tohoto vynikajího snímku mi docela vadily titulky, jejichž čtení nepříjemně narušovalo moje soustředění na samotný děj. Tenhle film by za kvalitní nadabování určitě stál!

dost dobrý válečný film skvělé obsazení skvělé herecké výkony prostě fantazie prostě pecka mezi válečnýma filmy zvláště herecký koncert v podání Williem Dafoe,Haley Joel Osment prostě pecka

Poprvé jsem potkal Moji válku v televizi, když jsem ponocoval s nemocným synem. Takže jsem zachytil jen část filmu, nemlich od chvíle, kdy Willem Dafoe vyrábí hostie a s jejich odřezky v puse pragmaticky uklidňuje Romka, že „Ty ještě nejsou posvěcené“. I pokračování filmu mě zaujalo (ale aspoň to dokoukat mi zabránila horečka, která zase probudila našeho malého). Takže, až jsem si po čase film sehnal, jsem očekával, jak se mi dostane pod kůži. Po zhlédnutí jsem bohužel měl naprosto stejný pocit, jaký popsala ve svém komentáři Faye. Vlastně jediná scéna, která mi opravdu zůstane dlouho v paměti, bylo zneužití Márie tím pubertálním vražedným monstrem. Asi předtím nebyl moc dobrej nápad vysmívat se mu kvůli jeho sexu s ovcemi... Ale na nějaké vyšší hodnocení to je dost málo.

Ano, za války to bylo hodně složité, zvlášť pokud byl někdo žid. A že se děti vůči sobě dokáží chovat velmi krutě ... o tom není pochyb. Že na vesnici musí každý přivandrovalec čelit všetečným otázkám zvědavých sousedů ... o tom jsem taky přesvědčena. Hodně neortodoxní přístup k víře nedokážu posoudit, i když nedělní kázání ve stylu ... „ Máme velké štěstí, že žijeme. Každý z nás, který stráví aspoň minutu denně na záchodě, by měl být šťasten“. Mně, na bigotní Polsko, přijde ... no přinejmenším zvláštní. Ale jako celek? Buď jsem právě viděla nepovedený film na velmi závažné a smutné téma nebo je chyba ve mně.