Čas lásky a naděje

Včera jsem si tenhle film připomenul na Jojce a mám z něj dost smíšené pocity. Na jedné straně stojí určitě dobrá filmařina, výborné obsazení, několik nadprůměrných hereckých výkonů a také dobrá výprava. Ta umožnila přesně vystihnout dobu. Na druhé straně to ale kazí silný propagandistický štych, který v nás pamětnících zanechává normalizační pachuť. Přesto jako celek vidím tenhle film jako lehce nadprůměrný.

Je to pech, že zrovna ve své jediné hlavní roli musela Eva Hudečková hrát babičku Antonína Zápotockýho.

Jo, kde jsou ty časy, kdy mne na tohle vytáhla holka do kina. Ne, nenudil jsem se. Tedy v tom kině. Prd jsem věděl o čem to je, a když jsem z kina vyšel, nevěděl jsem to zas. Ne, že bych to jako nepochopil, ale měl jsem jiné starosti než čučet na nějaké polokomunisty. Nu, co mám dodat k takové nalejvárně. Že dám dvacet hercům, jak obvykle dělám, a více se o tom paskvilu nebudu rozepisovat.

No, tak špatné to zase nebylo, i když žádný velkofilm to není, přesto jsem čekala něco trošku horšího. Eva Hudečková (tehdy Trejtnarová) měla jistě velký herecký potenciál a je jen škoda, že herecké práce o něco později zanechala. Zde hraje roli babičky Antonína Zápotockého a hraje ji velmi dobře. To se ovšem nedá říct o mladé Barunce v podání Lenky Kořínkové, jejíž herectví mne bohužel nikdy neoslovilo ani za mák a doufám, že se výrazně nepostavím proti etickým pravidlům tohoto webu, když řeknu, že ji opravdu nemusím. Pan Moučka hraje Terezina manžela. Byl bezesporu výborný herec, ale byl opravdu mezi Terezou a jejím manželem tak velký věkový rozdíl? Dříve to nebylo nic divného, ale přesto si nemůžu pomoct - pan Moučka celou dobu vypadal spíše jako Terezin dědeček a to omlazení pomocí hnědé paruky se opravdu maskérům příliš nepovedlo. Navíc pana Moučku prozradil už poměrně zralý hlas. Jaroslav Satoranský hraje Zápotockého staršího, ano, ve filmu se jmenuje Budečský. Pan Satoranský je herec, který zahraje naprosto vše a dá do toho maximum, jeho výkon, ač role poměrně malá, patří k nejlepším z celého filmu. Ani té agitace politické zde není tolik, vyjma závěrečné scény, která je zaměřena proti soukromým podnikatelům. Navíc Barunku, román od Zápotockého z dětství jeho maminky, jsem kdysi docela ráda četla, proto k tomuto snímku přistupuju shovívavě. Oproti "skvostům", jimiž nás zásobují pánové Hřebejk a Troška a tváří se, že jde o umění, je tento snímek, byť s výhradami, pořád poměrně slušný český kinematografický počin.