Mistr a Markétka

Mistr a Markétka Televizní inscenace podle divadelní hry PhDr.Václava Klapky na motivy stejnojmenného románu Michaila Bulgakova. TV Režie: Viktor Polesný Divadelní režie : Václav Klapka Dramaturgie: Šrámek - Loucká. Natočeno v (požárem a jeho následnou likvidací zdevastovaném) Komorním divadle v Praze. Obsah Do Moskvy 20.let dvacátého století přijíždí (přilétá?) Woland (sám Ďábel) se svojí svitou, kterou tvoří Azazelo a Helga. V úvodní části žádá Woland své průvodce, aby mu předvedli vzorky obyvatel Moskvy. Je mu představen básník Ivan Bezprizorný (mladý, namyšlený, netalentovaný), ředitel cirkusu Rimskij (hloupý, bezpáteřní, mocný) a spisovatel Mistr (nepraktický, pohlcený dílem, které právě dokončil) spolu s Markétkou (Mistrovou inspirací a oporou). Po tomto úvodu děj pokračuje v kanceláři „Masolitu“ (Masová organizace literátů), kam je Mistr pozván a kde je jeho dílo o Pilátu pontském zcela rozmetáno. Kritik Latunský jde napsat protináboženskou poému a Rimskij se nabídne, že ve „svém“ cirkuse tuto myšlenku podpoří a staré mýty zesměšní. Woland chce vědět, jak se k tématu knihy o Ješuovi Hanocri postaví všichni zúčastnění. Berlioz vezme Ivana stranou a požádá ho, aby napsal pojednání o neexistenci Ježíše Krista. Do hovoru vstoupí Woland, kterého považují za turistu ze zahraničí. Hovor přejde ve slovní půtku, ve které Woland předpoví Berliozovu smrt. Bezprostředně na to oddělí jeho hlavu od těla tramvaj. Smrt personifikovaná Helgou vysvleče Berlioze z jeho funkcí, majetku a moci a odvede ho do temnoty. Ivan je ve své mysli přemístěn, v prostoru a čase, do Jeruzaléma v době vlády císaře Tiberia a ocitá se před vladařem Judeje Pilátem pontským. Jeho tajemník Afranius ho přinutí vzít na sebe podobu Ješui Hanocri. Je vyslýchán na udání Jidášem Iškariotským. Zprvu je Pilátem považován za neškodného pomatence, ale pak je Afrániem dodán politický rozměr udání a Pilát potvrzuje rozsudek smrti vynesený kněžskou samosprávou Judeje. Ivan se probere v Moskvě, v hlavě má zmatek a není mu jasné, kým vlastně je. Chová se nepřístojně a je milicí zavřen do blázince. Dalším mužem v zorném poli Wolanda a jeho doprovodu se ocitá ředitel cirkusu Rimskij. Nejdříve je představen jako neomezený vládce nad masovou kulturou, kde nevkus je normou a poslušnost prvním předpokladem existence. Nečekaně se v jeho produkci zjeví Woland a jeho pomocníci. Rimskij je v průběhu produkce usvědčen z hlouposti a omezenosti a je upozaděn. Další program je zcela v režii Azazela. Po té je Rimskij přinucen vyslovit o sobě pravdu a vezme na sebe identitu Matouše, který se stal Ješuovým nohsledem, zapisující jeho slova. Nemá však ponětí o jejich významu. Matouš je zatčen pod záminkou, že měl u sebe nůž při Ješuově popravě a je předveden k Pilátovi. Pilát cítí vinu za smrt Ješui a chce nějak prospět jeho následovníkům. Od Matouše si vyžádá jeho zápisky. Vidí však, že tento muž nic nepochopil a ničemu nerozumí. Rimskij je též navrácen do kanceláře v Moskvě, ale vzápětí putuje též do blázince. Woland si vzpomene na třetího z předvedených vzorků, na Mistra a posílá za ním Helgu. S Azazelem odchází do bytu Míši Berlioze v Sadové ulici č. 50. Helga přichází za Mistrem a začne o jeho románu a o seznámení s Markétkou. Mistr se zcela otevřeně vyznává, proč román napsal a co si o něm myslí. Je však odposloucháván a následně obviněn z buřičství. Do toho přichází Markétka a chce Mistrovi pomoci, ale pak si uvědomí, proti jaké síle stojí. Neovládne strach a uteče. Mistr v návalu zlosti, bezmoci a zoufalství román zapálí. Je prohlášen za pomateného a odvezen do ústavu pro choromyslné. Tam už je Ivan i Rimskij. Postaví ho mezi ně a vytvoří tak obraz ukřižování. Mistr s dvěma lotry po levici a po pravici. Woland v bytě u Berlioze hraje s Azazelem šachy. Azazelo se předvádí, ale Woland mu dává mat Markétkou. Ta opustila svého manžela a pohodlný život a vrátila se do mistrova sklepního bytu, kde v poslední chvíli zachrání fragmenty Mistrova románu. Woland posílá Azazela navštívit Markétku a chce, aby ji pozval na ples v Novoluní. Přeje si Markétku za hostitelku a královnu plesu. Markétka zprvu považuje Azazela za tajného fízla, který ji přišel zatknout a pak za pasáka, ale nakonec se nechá přesvědčit a pozvání přijme. Dostane kouzelnou krabičku, která ji umožní na ples přiletět. Proměněná Markétka si osedlá nemravného souseda a přiletí na něm. V Sadové ulici v bytě č. 50 ji Woland řekne, co od ni očekává a co čeká ji. Bude milá ke všem mrtvým lotrům všech dob. Za to ji čeká setkání s Mistrem. Na plese Markétku hosté dost potrápí, ale ona to zvládne. Ples skončí a ona čeká na odměnu, ale Woland jen poděkuje a nechává ji odejít. Markétka si zachová hrdost a odchází. Když Woland vidí, že o nic neprosí, zastaví ji a plní svůj slib. Nejprve ji nabídne návrat k manželovi a pohodlnému životu. Markétka však chce za Mistrem. Ocitají se v ústavu. Mistr stále pod dojmem svých prožitků odmítá s Markétkou mluvit, protože ztratil víru ve všechno, v co věřil a také aby ji neublížil. Woland se táže Ivana a Rimského, co se má s Mistrem stát. Rimskij ve strachu a zabedněnosti poklonkuje autoritě. Ivan prošel proměnou a uvědomuje si svou dosavadní zbytečnost. Prosí za Mistra a jeho talent. Woland naposledy rozdává role. Z Ivana se stává Afranius, z Rimského Pilát, Markétka dostává roli děvky Nici a Mistr si sám vyžádá roli Jidáše za zradu sebe sama. Pilát povolá Afrania, aby mu sdělil obavy o Jidáše. Zaslechl prý, že má být zavražděn této noci a peníze, které prý údajně dostal za svou zradu, mají být vráceny správcům Judeje. Žádá ho, aby Jidáše ochránil a zaplatí štědrý obnos. Afránius se tím ujistí, že vše správně pochopil a jde vykonat Pilátovo přání. Přesvědčí děvku Nicu, aby za úplatu Jidáše vylákala do Getsemanské zahrady. Tam už na něj Afranius čeká a zabije ho. Tímto činem se Ivan i Mistr osvobozují od minulosti a Woland jejich očistu přijímá. Rimskij zůstává ve své nevědomosti a je vrácen do svého světa. Woland nechává prostřednictví Helgy odejít Mistra a Markétku na věčnost. Ivana to vyděsí, ale Woland ho ujistí, že smrt není konec existence a odchází znaven do temnot. A Ivan se ptá: „Mistře, kdo vlastně jste…“ akademik