Skleník

Jsou dílka, u kterých mi kupodivu nevadí levné televizní kulisy a teatrální pojetí v mluvě a gestikulaci a přesně tím případem je tahle roztomilá drobnůstka. Nádherný pohled, jak se dá do půlhoďky a něco narvat tolik pěkných postav a jak se z banální zápletky dá vykřesat poučný příběh.

Nu, kostýmy se vydařily, jen což. Má to i svůj humor. Tedy ne slovní, založený na nějakém tom gagu, ale celkově. Prostě příjemná oddechovka.

Hříčka z pera Karla Václava Raise jakoby neztratila vůbec nic ze své působivosti. Pořád je to dokola, v jakékoliv době, pomlouvá se, klevetí a závidí. V tomto případě maloměstské ženské nemohou překousnout, že nová manželka pana lesního pojezdného nemá ve své domácnosti skleník. A tak se nesou městečkem všemožné drby a klepy, nad kterýma nakonec paní pojezdná pěkně a vtipně vyzraje. Televizní film vyniká krásnými kostýmy, kouzelnými studiovými papundeklovými exteriéry a skvělým hereckým obsazením, v čele mladých manželů (filmových i skutečných) Jany a Viktora Preissových. Hudba Otmara Máchy to všechno zkrášluje.