Ptačí král

Televizní pohádka, která přímo odpudí diváka svou strojeností, nepřirozenými hereckými výkony a naprosto příšernou loutkou "hlavní postavy", myslím tedy onoho ptačího krále. Je zde jistá podobnost s jednou z pohádek Boženy Němcové, to ale asi tak vše. Divadelní projev herců, přílišná afektovanost a v závěru pak představitelka matky (Kamila Špráchalová) vypadající daleko lépe a mlaději nežli její pohádková dcera (Gabriela Ježková), což mě dostalo asi nejvíc. Ondřej Vetchý do role sultána vůbec nepasoval a snad jedině přítomnost Borise Rösnera to trochu zachránila. Celé mi to přišlo naprosto depresívní a ani bych neřekla, že jde o pohádku pro děti.

Pohádkou Ptačí král potvrdil režisér F. Filip své dlouholeté zkušenosti s realizací studiových televizních děl, jenže mnohdy ona příslovečná vysoká profesionální kvalita v žánru nestačí. Podstatná část Ptačího krále je na jedné straně ideálně tvořena místy až symfonickou hudbou, což snímku dodává netradiční rozměr, ale na druhou stranu s činoherním hereckým vedením se z něj stává záznam divadelního představení. Ptačímu králi se ale i tak podařilo vzlétnout mezi nejlepší díla středních kinematografických dějin.

Tato pomalu plynoucí pohádka se zajímavou hudbou a výpravou, nechtěně legračním sultánem a primitivním loutkovým ptačím králem je ideální pro usínaní po nedělním obědě. Nutno ocenit, že příběh je na rozdíl od podobných počinů vyváženě vystavěn.