Dobrodružství

Pro mě v šedesátých letech zjevení od Michelengela Antoniniho. Nádherný film, s némeně nádhernou Mońicou a Léou Massari. Potom jsem musel ihned zhlédnou Noc, Zatmění a další filmy M.A.

Filmařsky perfektní, nádherná kamera, dlouhé záběry, zajímavé vsuvky - např. na začátku mě oslovila scéna, kdy se Anna chce milovat se Sandrem a její kamarádka je vidět v dalším plánu skrz okno jak čeká na ní před domem. Z hlediska lidského mě charaktery naprosto štvaly - zlatá italská mládež, která se nudila a nevěděla co si počít z životem, takoví bohatí a neklidní v šedesátých letech v Itálii.

Výjevy ze zpustlých životů v úmorné avantýře těžce exaltované pipiny a unylého donchuána, za nesourodých blábolů k netušeným hnutím mysli v přeexponovaných pózách, jsem navzdory pečlivě promyšleným obrazovým kompozicím (až na lajdácký skript) byla dohnána k syndromu neklidných nohou, což se mi stává tak u jednoho filmu z tisíce a nikomu, krom poroty v Cannes 60´ a redakci časopisu Empire, to nepřeju.

Tak tohle že má být jedno z nejúžasnějších děl filmové historie? Nejlepší film tohoto proslaveného režiséra, bez něhož se neobejdou žádná skripta filmové vědy? Ptám se tedy čím si toto postavení tento film zasloužil? Režisérův neobyčejný styl jak otrávit diváka, znudit ho, to se mu podařilo dokonale, ale nakonci jsem čekal nějakou katarzi, vyvrcholení celých těch 132 minut, ale to se však nedostavilo. O čem je tedy celý děj? Je to kritika vyšší buržoazní společnosti, neschopnost lásky, milovat, věrnosti, nebo snad detektivka, bohužel není to ani jedno, ale zároveň všechno. Jediným pozitivem jsou výborně zvolené lokace, krásné stavby, přírodní scenérie a mladá Monica Vitti (Lea Massari se mi víc líbila v Il Colosso di Rodi).