Vášeň

Luchino Visconti zanechal nesmazatelnou stopu jako režisér nejen na filmovém plátně, ale i na divadelní scéně, kde inscenoval celou řadu her. Jeho doménou byla opera a nejobdivovanějším skladatelem Giuseppe Verdi. Ostatně scénou z Verdiho opery Trubadúr jeho filmové drama Vášeň začíná. Ve velkolepě pojatém úvodu se právě v opeře poprvé střetnou hlavní protagonisté filmu, benátská šlechtična Livia Serpieriová a rakouský důstojník Franz Mahler. Hrdá vlastenka se přes počáteční zdrženlivost do vyhlášeného sukničkáře Franze bezhlavě zamiluje, ačkoliv je příslušníkem nenáviděné rakouské armády, která okupuje její Itálii usilující o samostatnost. Pro svou vysněnou lásku obětuje vše, manželství, postavení ve společnosti, dokonce zradí své vlastenecké ideály a přátele. Až příliš pozdě odhalí, že ji Franz pouze využil a lásku k ní jen předstíral. Ponížení a výsměch, které se jí od něj dostane, nezůstanou bez odplaty, zhrzená kněžna se pomstí a celý příběh spěje do tragického finále. Námětem k Viscontiho prvnímu barevnému filmu je krátká stejnojmenná novela Camilla Boita. Oproti knižní předloze nechal Visconti hlavní ženskou hrdinku zestárnout, takže není mladičkou naivní dívkou, ale zkušenou ženou, která přesto zcela propadne zběsilé lásce. Pompézní úvodní scéna filmu odehrávající se v opeře byla zvolena záměrně a udává tón celému filmu. Visconti prostřednictvím operní stylizace opouští vody neorealismu a zcela otevřeně se pokouší o romantizující milostné drama odehrávající se na pozadí bouřlivých historických událostí Itálie druhé poloviny 19. století. Obě hlavní postavy mají nádech romantických ztroskotanců, vypjatá stylizace však s sebou nese úskalí určité afektovanosti, jež oslabuje celkové vyznění filmu. Na druhou stranu tento snímek přináší do detailu propracované, úchvatné obrazové scenerie honosného světa aristokracie, které jsou typické pro Viscontiho vrcholná díla. Jan Šulc Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016