Lovec krokodýlů

Stevu Irwinovi s jeho pseudodokumenárními filmy jsem nikdy nepřišel na chuť. Rádoby náhodné situace vždy dopředu perfektně naaranžované, tím se živí hodně lovců a filmařů, protože je to vděčné téma. Ani Jakub Vágner nepohrdne podobnými záběry. Tím, že se nechal Irwin přemluvit do hraného příběhu, který sám o sobě nestojí za nic, klesl ještě více.

Zápletka je hodně chatrná - krokodýl sežral černou skřínku spadnuvší z nebe(?!). Vše je podřízeno snaze převést Irwinovic dokumenty do jakés takés filmové podoby, o nic víc tu nejde. Chvílemi trošička napětí nebo lehkého humoru film drží v oblasti kvalitativního průměru.

Na můj vkus už to není ono. Ale k Památce Stewea dávám 6 bodů. V tomto filmu si zahrál se svou ženou. Film byl pojmut formou zábavně-dokumentární.

Pana lovce měli nechat samotného, ne ho nastříhat do tak nudného braku bez pořádné myšlenky nebo alesoň jejího lepšího zpracování. Samo o sobě hloupost na sotva 1 podívání, ale za statečné nasazení při záchraně plaza alespoň těch 5.