Černé na bílém

Režisér Pavel Blumenfeld patří k umělcům, kteří vědí, co chtějí, umějí si vybrat hru, herce i ostatní spolupracovníky, dovedou domyslet, dotvořit a zformovat díla, která upoutávají filmové i televizní diváky. Tento svůj talent osvědčil i nyní, když se ujal ztvárnění hry Jiřího S. Kupky „Černé na bílém“, napsané na motivy stejnojmenného románu francouzské spisovatelky Heléne Parmelinové. Prostředí hry, Paříž roku 1950, pestrá směs jednajících osob – redaktoři, kriminální úředníci, gangsteři, politikové, prostitutky, podnikatelé i obyčejní vrazi, to vše by na první pohled mohlo vést k domněnce, že se jedná o jednu z mnoha kriminálních her s troškou napětí, dobrodružství, sexu i morality. „Černé na bílém“ je však především pohledem do francouzské společnosti v určité historické době. Je to hra o Francii, do které proniká Amerika, Marshallův plán, americký kapitál i metody amerického podsvětí. Je to drama, odhalující pletivo sítě spojenectví zločinu a politiky, gangsterství a antikomunismu, tak typické pro svět, který jedni nazývají „svobodným“, druzí „Západem“ a třetí „moderní průmyslovou společností“. Navíc je to hra o čestných lidech, stejně statečných v protifašistickém odboji jako v zápase za právo a spravedlnost v poválečném období. Herecké ztvárnění postav hry „Černé na bílém“ svěřil režisér Blumenfeld Janu Třískovi, Josefu Větrovcovi, Haně Maciuchové, Libuši Švormové, Otakaru Brouskovi, Milanu Machovi, Karlu Májovi, Věře Bublíkové a dalším hercům. Hlavním kameramanem inscenace je Vladimír Opletal. [ron]. Černé na bílém. Květy. 1973, č. 27, s. 46.