Černé roucho

Po úspěchu Costnerova Tance s vlky vzrostl počet filmů s indiánskou tématikou. Přiřazuje se k nim i australsko-kanadský historický snímek renomovaného Bruce Beresforda Černé roucho. Podobně jako v úspěšném Řidiči slečny Daisy, i tady režisér vypráví o střetu dvou odlišných kultur, tentokrát však ve zcela jiné poloze, totiž na pozadí expanzivních snah jezuitského řádu na příštím kanadském území. Emotivně zabarvená úvaha o odlišnosti indiánského a křesťanského světa a o právu "civilizovat divochy" je příběhem mladého francouzského jezuity Laforgua, který je v roce 1634 vyslán z Quebecu, aby navázal spojení se vzdálenou misií v zemi divokých Huronů. Během dlouhé cesty je konfrontován s kulturou, která je pro něj stejně nepochopitelná jako pro ni ta jeho. Kněžský šat muži přisoudí přezdívku "Černé roucho". Prožité utrpení a pochybnosti o smyslu vlastního poslání vyústí .v upevnění knězovy víry; výsledek jeho snažení však zpochybňují fakta (stejně jako v Costnerově filmu obsažená v závěrečném titulku). - Režisér spojuje autentické doklady o kultuře severoamerických Indiánů s prvky fikce ve stylu Annaudova Boje o oheň. Autor literární` předlohy a scenárista Brian Moore se vrací k tradičnímu dělení Indiánů na "hodné" (náčelník s rodinou) a "zlé" (Irokézové). Prvek mysticismu odlišuje film od obdobných snímků americké provenience. Přestože mu nelze upřít zřejmou inspiraci například Joffého Misií a pravděpodobně i kalkulaci s módností tématu, bude Černé roucho zřejmě v našich kinech přijato jako vítaná myšlenkově náročnější podívaná. Prokopová Alena/Filmový přehled