Zámek Ploskovice

První zmínky o Ploskovicích jsou z 11. století, kdy patřily řádu Johanitů. Se jménem místa je spojen i příběh Dalibora z Kozojed, na něhož se s prosbou o přijetí obrátili právě ploskovičtí poddaní při selské vzpouře v roce 1499. Podobu letní vily pozdně barokního typu, inspirovanou stavbami italskými a vídeňskou architekturou J. L. Hildebrandta, dala původnímu zámku až přestavba, kterou uskutečnila Anna Marie, velkovévodkyně toskánská. Pro celou stavbu je charakteristická vzdušnost, lehkost a přísná osová symetrie. Zámek stojí na přírodním terénním zlomu, přeměněném v terasu a je tak koncepčně propojen se zahradami a okolní krajinou. Na plánech této neobyčejně krásné stavby spolupracoval podle nejnovějších poznatků Kilián Ignác Dientzenhofer, který zde poprvé uplatnil prostorovou sestavu, která byla výchozí pro podstatnou část jeho tvorby. Dnešní podobu dostal zámek po roce 1848, kdy si ho zvolil za sídlo český král Ferdinand V. Malířskou výzdobou interiérů zámku byl pověřen Josef Navrátil, který ji provedl v tehdy módním stylu druhého rokoka. Ploskovický zámek je vynikajícím dílem pozdního baroka a krásným objektem plným romantické nálady druhého rokoka.