Chrám sv. Mikuláše ve Znojmě

Znojmo na jihu Moravy bylo povýšeno na královské město Přemyslem Otakarem I. před rokem 1226. Farní kostel svatého Mikuláše stál mimo střed města na vrcholu skalnatého návrší nad Dyjí. Patřil k předměstské trhové osadě a byl majetkem premonstrátského kláštera v nedaleké Louce. Jeho původní podoba z přelomu 11. a 12. století zmizela, ve 14. století byl nahrazen gotickým chrámem. Jižní věž byla snesena v 19. století a nahrazena novogotickou stavbou. Nejstarší část kostela je severní předsíň, kde umístěné sedilie naznačují, že se tu mohl konat soud. V kružbách oken severního průčelí se uplatňují motivy parléřovských plaménků. Trojlodní interiér má podobu haly, kde stropy všech lodí jsou stejně vysoké a válcovité pilíře sjednocují prostor. V presbytáři a hlavní lodi je parléřovská síťová klenba. Otvor svatého Ducha v klenbě hlavní lodi byl využíván při velikonočních obřadech. Kostel postupně stavěly dvě hutě, o čemž vypovídají polopilíře západních arkád. U triumfálního oblouku jsou zbytky výběhu žeber náležejících lettneru. Před polovinou 15. století byla před lettner umístěna pozdně gotická archa. Presbytář byl vyzdoben nástěnnými malbami. Konzola nad vchodem do sakristie byla vytesána jako podstavec pro sochu Krista Trpitele z období krásného slohu. V presbytáři je také pozdně gotické pastoforium s tepanými mřížkami. V husitských válkách se znojemští měšťané přihlásili k Zikmundovi v boji proti přijímání pod obojí a založili kostelní bratrstvo Božího těla. Pod kruchtou se dochovala gotická křtitelnice. Hudební kruchta pochází ze 60. let 15. století. V roce 1492 byla k jižní lodi přistavěna kaple, kterou si zaplatil bohatý měšťan. Také na hřbitově vznikla dvoupatrová kaple, kterou tu dala postavit zámožná vdova. Když císař Zikmund zemřel roku 1437 ve Znojmě, jeho tělo bylo vystaveno v kostele svatého Mikuláše a potom odvezeno do uherského Varadinu.