Pražské pasáže

Pražské pasáže se rodí na konci 19. století především v centru města. Pasáž paláce Koruna je ve stylu geometrizující secese, věž s perlovou korunou zdobí sochy Atlantů od Vojtěcha Suchardy. V neorenesančním domě na rohu Perlovy ulice a Národní třídy je zrcadlová pasáž architekta Pavla Janáka z roku 1929. Naproti stojí palác Adria, na jehož tvorbě se opět podíle Pavel Janák, ve stylu rondokubismu. Místní pasáž proslula divadlem v podzemí, ať už to byla Laterna Magica nebo Divadlo Za branou. Na Václavském náměstí můžeme vstoupit do řady pasáží plných života. V jedné z nich je umístěno secesní divadlo Rokoko, kde jako ředitel začínal Eduard Bass. O kus dál nám u kávy Jiří Suchý vypráví o svém divadle i přilehlé pasáži Alfa. Součástí dnešního hotelu Ambassador je pasáž, kudy se vchází do zajímavého interiéru kabaretu Alhabra. Palác Lucerna se svými pasážemi je inspirován uměním islámu a Pražané ho nazývali „bazar“. V roce 1938 vznikla moderní pasáž Merkur, spojující ulice Štěpánskou a Ve Smečkách, kde má svou scénu Činoherní klub. Palác Fénix architektů Gočára a Ehrmanna na Václavském náměstí patří mezi první stavby funkcionalistického konstruktivismu. Jeho pasáž opět představuje víceúčelový prostor. Původně obchodní dům „U Nováků“ byl po požáru architektem Polívkou přestavěn na komplex s pasážemi. Jiří Suchý vzpomíná, jak na zdejší poválečné divadlo ABC, tak i ztracené existence, které se v tomto labyrintu potulovaly. Ohlasem na tuto skutečnost je i písnička S+Š Kaňonem takhle k večeru… Nové pasáže v centru vznikají i dnes s rozvojem města. Pasáž Myslbek vyniká jasnou geometrickou formou a svým otevřením přímému světlu. Nejmodernější pasáž Jiřího Grosmanna s klenutým stropem ze skla a oceli již směřuje do 21. století.