Můj život beze mne

tento film me opravdu vzal za srdce. Je to pribeh dojemny, tragicky, ale neni zbytecne melodramaticky...a herci(hlavni hrdinka) podali vyborne vykony. Nikdy bych to nechtela zazit, ale vyovnavani se s realitou v tomto podani je velmi lidsky - nechtit ublizit rodine, sama se jeste vyrovnat se svetem, uzit si, co nestihla. Neverim, ze je lepsi zpusob, jak s takovym osudem zit a teto herecce jsem erila, ze je takova osobnost, ze by opravdu byla schopna v tak desive situaci takovymto zpusobem reagovat.

MŮJ ŽIVOT BEZE MNE Jedna návštěva lékaře...a změní celý váš dosavadní život. Všechno je náhle jinak, všechno je špatně... Jak se má mladá žena vyrovnat s tímto faktem? Jak se smířit s nemilosrdným ortelem, který vynesl sám život? Na čem vlastně ještě záleží, když její životní pouť stejně končí? Pravda, není to žádná sláva. Žije s prvním mužem, které ho potkala, mají finanční problémy, bydlí na zahradě v přívěsu, ale má dvě krásná zdravá děvčátka, pro které by stálo za to žít. Radovat se z jejich úspěchů, prožívat s nimi školní starosti a první lásky... a to všechno už nestihne. Její rozhodnutí, že svůj stav utají před rodinou v touze uchránit je zbytečných starostí a bolesti, mi bylo velmi sympatické. Stejně jí nikdo nemůže pomoci, tak proč je zatěžovat? Chápala jsem i její snahu dohnat vše, co v životě nestihla. Zkusit vše, na co ostatní mají celou hromadu času a nemusejí se nijak omezovat. Ona ten čas nemá, proto rozumím i oné touze poznat věci, které jí jsou odepřeny, byť jen z pouhé zvědavosti. Doufám, že mně se nic podobného nestane. Ale kdyby přece, i já bych si asi přála abych aspoň trochu mohla ovlivnit budoucnost své rodiny. Abych věděla, že mé děti mají kolem sebe někoho, kdo je má opravdu rád. I za cenu, že ten „někdo“ zaujme mé místo. I já bych chtěla vidět jaký bude můj život beze mne....

Nenadálá jobovka v podobě ortelu - "zbývají vám dva měsíce života" - co si s ní počít? Ann zvolila netradiční a originální cestu - pro filmové ztvárnění jistě neotřelou a inspirativní, ale představíme-li si skutečnou Ann a její rodinu, nezbývá, než si klást otázky - byl by oddaný manžel vážně vděčný za ušetřené depresivní chvíle strávené v nemocničním pokoji, nebo by se raději, byť bolestně, loučil se svou umírající ženou? Možná by mu jeho účast pomohla mnohem lépe se se ztrátou vyrovnat. Namluvit přání k narozeninám svých dcer vypadá jako rozumné rozhodnutí, ale možná by jen každoročně jitřilo rány a vyvolávalo nezodpovězené otázky - například, proč umírající matka trávila svůj krátící se čas s cizím mužem? Nicméně, zajímavě natočený pohled na poslední týdny v životě mladého člověka, sice velmi statečného, ale zároveň i sobeckého a nevyzrálého...

Nejtěžší situace v životě matky,tak mladé matky, která se musí rozloučit se vším co miluje a toto těžké téma je přitom zpracované s takovým citem. Málem bych řekla, že s lehkostí a bez patosu, ale to by mohlo vypadat jinak, než mám na mysli. Nádherný film s dobrou hudbou a skvěle zahrané role nepříliš známými herci a všechno je tady v rovnováze, takže na konci, který jsem čekala, jsem jenom zatajila dech.