Novo

Z díla francouzského filmaře Jeana-Pierra Limosina jsme viděli zajímavý milostný kriminální příběh Tokyo Eyes (1997, FP 6/99), odehrávající se v japonské metropoli a využívající postmoderních postupů současné audiovizuální popkultury. Komorní milostný příběh Novo je oproti tomu „konzervativnější“ a má klidnější tempo, ale i on pracuje se zvláštním, i když nikterak původním námětem. – Mladý muž Graham pracuje (zřejmě) ve velké reklamní agentuře u kopírky. Od počátku je jasné, že je nějakým způsobem zvláštní. Po jeho seznámení se studentkou Irene, která přišla do firmy na výpomoc, vychází najevo, že mladík trpí ztrátou paměti. Nejenže si nevzpomíná na minulost, ale velmi brzy zapomíná i události, jež právě prožil. Po světě se pohybuje díky zápisníčku, v němž má i plánky, jak se dostat do práce a domů, a díky systému poznámek. Irene je zpočátku fascinována milostným vztahem, v němž se stále všechno odehrává jakoby „poprvé“, posléze jí to však začíná vadit. Ale současně se mění i Graham/Pablo, jenž se postupně rozpomíná. Jeho milence se však zdá, že zároveň s návratem paměti ztrácí její partner svobodomyslnou „lehkost bytí“, která ji na něm tak fascinovala. Okolo poznamenaného, ale překvapivě šťastného muže „krouží“ nejen jeho sexuálně chtivá šéfová, ale i postavy z jeho minulosti: přítel Fred, manželka Isabelle a synek Antoine. – Podobně jako v Tokyo Eyes i tady se děj odehrává zejména na ulicích, v příměstském vlaku, v kancelářích či v soukromí protagonistů. Významnou roli v něm hraje poměrně otevřená erotika, tak jako ostatně v řadě dnešních francouzských filmů. Přece jen poněkud vyspekulovaný snímek vznikl v evropské koprodukci a opírá se o civilní výkony španělského herce Eduarda Noriegy a zajímavé francouzské naděje Anny Mouglalisové. – Název je pojmenováním, jímž otce při citovém sblížení označí malý Antoine. Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2003/10,