Okno naproti

Devětadvacetiletou Giovannu poněkud zmáhají dvě děti, stereotyp manželského života a neuspokojivé zaměstnání. Jediným zpestřením každodenního kolotoče je večerní tajné a letmé sledování pohledného souseda v protějším bytě. Giovannin život se změní v okamžiku, kdy se manžel Filippo proti její vůli ujme na ulici starého muže, který ztratil paměť. Pod vlivem setkání s neznámým, o nějž se rodina pár dnů stará, si vitální Giovanna uvědomí, že má ještě možnost změnit svůj život a že to záleží jen na jejím rozhodnutí. – Snímek Ferzana Ozpeteka Okno naproti je psychologickým příběhem o lidských vztazích, o náhodných setkáních, která mění život, ale i o minulosti spjaté s přítomností. Alfou a omegou všeho dění je navenek emancipovaná a životem rozčarovaná Giovanna, která na své ambice stát se cukrářkou už rezignovala. Snad proto ji náruživě přitahuje „okno naproti“ (a pohledný mladý muž za ním), které pro ni představuje nedosažitelný svět. Až vynucená péče o starého pána naruší ustálený stereotyp domácnosti. I stařec však má svůj příběh, jehož kořeny sahají až do roku 1943. Díky němu si Giovanna uvědomí, že existují i jiné světy než ten její. Starý muž navíc nepřímo způsobí, že se seznámí s mladíkem z protějšího bytu, který (fascinován svým „oknem naproti“), ví o ní víc, než tuší. Stejně jako ve snímku Falešné vztahy (FP 12/2002) ani zde nezapře režisér fascinaci vařením (resp. pečením) a pochopením pro lidská trápení i radosti. Jedním z významných motivů je opět homosexualita. – Snímek, zajímavým obrazovým způsobem propojující vzpomínky s přítomností, je věnován památce Massima Girottiho, jenž v něm víc než důstojně hrál svou poslední roli a jenž zemřel před jeho uvedením. -kat-, Filmový přehled 2003/10,