Samuraj

Slavný filmař Takeshi Kitano, známý především snímky, v nichž významnou roli zpravidla sehrávají zločiny a zločinci z jakuzy, se nečekaně obrátil ke klasickému žánru japonské kinematografie, samurajskému filmu (a zároveň tak poprvé realizoval příběh z minulosti a podle cizího námětu). Originálním způsobem využil původně literární postavu slepého maséra a hráče v kostky, ve skutečnosti však nepřemožitelného samuraje Zatoičiho. Tento hrdina se objevil od šedesátých let minulého století do současnosti ve dvaceti šesti filmech a ve stovce televizních epizod. V akčním historickém snímku Samuraj využil Kitano půdorys samurajského příběhu, v němž zpravidla osamělý hrdina bojuje proti přesile za své pojetí cti, práva a spravedlnosti. Ozvláštnil však vyprávění četnými novotami, humorem a především nečekaným spádem a dynamikou. - Stárnoucí Zatoiči putuje krajem s odbarvenými blond vlasy a s červenou holí, jež je pochvou pro jeho neomylný meč. Setkává se se dvěma mladými gejšami (z nichž jedna je přestrojený muž), které chtějí pomstít vyvraždění své rodiny, a také s nájemným samurajem, roninem Hattorim. Ten pracuje ve službách gangsterů, terorizujících v devatenáctém století obyčejné japonské městečko. Vesnický živel zastupují energická teta Oume a její synovec, vášnivý, leč nešikovný hazardní hráč Šinkiči. Dominantou nelehce rozšifrovatelného děje, v němž se některé události odvíjejí v retrospektivách, jsou četné šermířské souboje, natočené s mimořádnou bravurou a také s patřičnou stylizací; pouze efektně chlístající krev nahrazuje naturalistické zobrazení. Kitano si s lehkostí úspěšně pohrává s žánrem a překračuje jeho hranice směrem k současné popkultuře. Projevuje se to v průběhu děje pomocí postav několika rolníků, kteří pracují v rytmu neviditelných bicích nástrojů, a vrcholí to strhující závěrečnou scénou z oslavy svátků, v níž desítky tanečníků předvádějí originální stepové číslo. Kitano sám ztvárnil titulní postavu, již hraje téměř po celou dobu se zavřenýma očima. Využil také mistrovství svých spolupracovníků, zejména vynikajícího hudebního skladatele Keiichiho Suzukiho (tepavá „worldmusic“ s jazzovými prvky), známého módního návrháře Yohjiho Yamamota (supervize kostýmů) a kameramana Katsumiho Yanagijimy. Příprava snímku trvala deset let, přičemž ze sto osmi natočených bojových scén jich ve snímku zůstalo údajně jen třicet čtyři. Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2004/4