Jarmark marnosti

William Makepeace Thackeray psal obsáhlé a popisné romány plné satirických a někdy až cynicky vyznívajících šlehů na britskou vyšší společnost 19. století. To se tvůrcům tohoto téměř dvouapůlhodinového filmu tak úplně nepovedlo dostat na filmové plátno, ale i tak nabídli divákům dost poutavou podívanou s patřičnou výpravou a také odpovídající atmosférou. K vidění je spousta kvalitních herců, kteří vesměs nezůstávají nic dlužní svému renomé. Není to špička, ale určitě je to výrazně nadprůměrný film. Lépe si ho užijí ti, co neznají literární předlohu, ale já si troufám tvrdit, že těch bude v dnešní době určité většina.

Drsnější než všechny "austenovky" dohromady, konečně někdo ukázal, že to tehdy nebylo jen o procházkách v lese a čajích o páté. Reese za podpory Purefoe film táhla a docela to klapalo, co mě pak překvapilo, když najednou jsme se v půli ocitli o pár let později a na konci ještě jednou a některé postavy byly prostě zmizeny jednou větou. Sevřenější děj a kratší stopáž by neškodila. Gabriel Byrne byl hnusně slizký, ale na Meyerse neměl, já ho prostě nemám ráda, jeho likvidace potěšila, ale Romola Garai se měla vzpamatovat dřív. Na to, aby zmizely indické vložky, by musel na režisérské stoličce sedět někdo jiný.

Ze začátku jsem byla okouzlena dějem, hereckým i psychologickým ztvárněním hlavní postavy i pestrou výpravou. Herecky to vydrželo, po vizuální stránce rovněž (to považuju asi za nejsilnější stránku filmu), ale děj začal evidentně bojovat s dechem až upadl do hlubokých mdlob úplně.

Musím poznamenat, že celé naše životy jsou jarmark marností a kdo by si nepřál mít zajištěnou existenci, ten je lhář. Málokdo má ovšem náturu porcelánové panenky Becky v podání Reese Witherspoon a nebo jejího mužského protějšku z Maupassantova Miláčka. Ale k samotnému filmu bych ráda dodala, že i přes veškeré oprávněné výhrady které tu zazněly, tento, trochu nudný příběh, přece jen stojí za pozornost.