V historii filmových sérií bývá větší časová prodleva mezi jednotlivými díly spíše výjimkou a unesou ji pouze tituly s kultovním statutem. To je případ Smrtonosné pasti. První díl (1988, FP 7/91), v němž newyorský policista John McClane (Bruce Willis) zasahoval proti teroristům, věznícím rukojmí v losangeleském mrakodrapu, realizoval na motivy románu Rodericka Thorpa Nothing Lasts Forever John McTiernan. O dva roky později vznikla Smrtonosná past 2 (1990, FP 3/92) v režii Rennyho Harlina, odehrávající se na washingtonském mezinárodním letišti, a o pět let později, opět v režii McTiernana, Smrtonosná past III (FP 10/95), situovaná do newyorských ulic. Po dvanácti letech nahrává nápadu vrátit McClanea do hry skutečnost, že jeho stálí protivníci, tedy teroristé, ohrožují Ameriku mnohem více než na počátku série. Tvůrci Smrtonosné pasti 4.0 však v atmosféře politické korektnosti specifikují zloducha Thomase Gabriela jako ziskuchtivého a ukřivděného muže, který chce vydělat na „lekci“, již uštědří „nevděčné“ Americe, a který se cítí povýšen nad muslimské fundamentalisty, usilující o „nábožensky pokroucený Armageddon“. - V režii Lena Wisemana, tvůrce upírských hororů Underworld (2003, FP 1/2004) a Underworld: Evolution (2005, FP 4/2006), zachovává čtyřka žánr akčního thrilleru, nechává však zestárlého hrdinu putovat napříč Amerikou a testuje jeho výdrž a schopnosti v nejrůznějších typech činností. Přestože už nemá tradiční nátělník (spjatý s chlapskou image hrdinů 80. a 90. let), zůstává McClane starosvětsky houževnatým bojovníkem za spravedlnost a vyniká především v osobních soubojích. Proto musí „virtuální rovinu“, z níž teroristický útok na USA vychází, přenést do „fyzického prostoru“, kde může uspět jeho síla. Hrdina poprvé dostává rovnocenného spoluhráče, počítačového hackera Matta Farrella, kterého postupně zbavuje nepraktické „rozmazlenosti“ a módních názorů proti establishmentu. V tomto směru si Smrtonosná past 4.0 uchovává značně konzervativní, patriarchální vyznění. Přitažlivost veteránské podívané pro mladé publikum zvyšuje jak přítomnost hrdinovy dcery Lucy, tak postava hlavního padoucha (jenž obsazením mladého, relativně neznámého Timothyho Olyphanta představuje jednu z mála radikálnějších změn v sérii, v níž se McClane utkával s věkově rovnocennými protivníky). – Snímek je poměrně úspěšným pokusem o comeback Bruce Willise, jenž už delší dobu toužil po návratu ke klasicky pojatému akčnímu žánru (viz nenápadně zajímavou krimi Richarda Donnera 16 bloků - FP 7/2006). „Realistickou“ fyzickou akci, nedílně spjatou s postavou nezničitelného, ale zranitelného poldy, doplňují tvůrci „neuvěřitelnými“, digitálně generovanými scénami (např. finální honička se stíhačkou). Dynamická podívaná se tak přibližuje současné podobě žánru a inteligentně reflektuje změny, jimiž prošel v posledních dvanácti letech. Ve vztahu k předchozím dílům se ovšem jako poněkud sporné jeví rozhodnutí producentů zbavit vyprávění ve jménu přístupnosti takových tradičních prvků, jako jsou drsnější násilné akce a hrdinovy nevybíravé „hlášky“.
-ap-, Filmový přehled 2007/8
