Propad do temnot

Horůrek o víle zubničce. Tentokrát víla vypadá trochu jinak. Má spálený ksicht a přes něj masku. Jejím zájmem je zakroutit krkem malým capartům, kterým vypadne poslední mléčňák, jestliže se na ní v momentě jejího příchodu, podívají. To se stane i hrdinovi béčkového příběhu, kterých obdobných bylo natočeno mraky. Během příběhu na dlouhých kšandách přiletí vzduchem dáma s maskou a odtáhne kamsi pryč jednu z postav děje. Ozve se nutný křik oznamující konec života unesence. Nakonec, jak to dopadne? Typicky pro takovéto filmy, ale to vám zde neprozradím, kdyby jste se na něj případně chtěli dívat.

Je to jeden z tých slabších hororov, ale jeho pozeranie sa dalo celkom zvládnuť. Najzaujímavejšou vecou celého tohto filmu bolo, že hlavnou zbraňou voči zubnej víle sa stalo svietidlo a petrolejová lampa, ktoré jej mohli uškodiť. Dej bol jednoduchý, naivný a predvídateľný.

Občas z filmu vykoukne slušná atmosféra a nějaká ta lekačka avšak vše je nakonec utopeno v nudě, kterou podporují špatní herci. Ale jak je vidět tak Zubní víla si občas vezme více než pvní vypadlý dětský zub.

Co se filmu nedá upřít je zajímavý nápad a naprosto perfektní zpracování. Víla není sama o sobě příliš děsivá, když je vidět (přestože vypadá stylově), ale snímek je nejsilnější právě v momentech, kdy očekáváme, že se objeví. Tímto musím vyzdvihnout zvukovou složku filmu, která diváka doslova přimrazí ke kavalci. Zvukaři se neuvěřitelně vyřádili právě ve scénách plíživého děsu, kdy se hrdinové krčí pod peřinou nebo kdekoliv jinde a ve stínech hledají náznaky něčeho nevítaného. Jakmile film přejde do akčnějšího módu, atmosféra tím trochu utrpí, ale ne tolik, aby pokazila celkový pocit z dobře odvedené práce na tomto filmečku, který mě až do teďka zcela neprávem míjel.