Bolero

Skutečným případem, který inspiroval filmové tvůrce k natočení snímku „Bolero“, se stal příběh studentky medicíny L´udmily Cervanové, narozené 10. listopadu roku 1956. Jejím otce byl voják z povolání Mjr. Ing. L´udovít Cervan, matkou Margaréta Cervanová. V roce 1975 započala L´udmila poté, co úspěšně odmaturovala na gymnáziu, studovat medicínu na lékařské fakultě v Bratislavě. V červnu roku 1976 ukončila úspěšně první ročník, nicméně na internát se začátkem července musela vrátit, aby absolvovala povinnou studentskou brigádu pod záštitou své školy. Rodina L´udmily (otec, matka a mladší sestra Marcela) v té době odjeli do Budapešti k rodičům L´udovíta Cervana. Po svém návratu byli zaskočeni skutečností, že jejich dcera L´udmila o sobě nedala žádné zprávy a to dokonce ani svému příteli Richardu Veselému z Košic, za nímž měla po skončení brigády v pátek 9. července odjet . Dotazy u spolužáků a kolegů L´udmily Cervanové její rodiče zjistili, že dívka se chystala odjet nočním autobusem z Bratislavy. Ke svému příteli však nikdy nedojela a neobjevila se ani v Piešťanech, kde v osudný rok rodina Cervanových žila. Kolem 17. hodiny dne 14. července objevil náhodný chodec u zavlažovacího kanálu Černá voda (napájeného z Malého Dunaje) tělo mladé dívky. Na základě identifikace některých osobních předmětů, které byly nalezeny u zavražděné, potvrdil L´udovít Cervan, že jde o jeho dceru L ´udmilu. Matce Margarétě bylo doporučeno, aby se identifikace nezúčastnila vůbec. Rozsáhlé vyšetřování později prokázalo, že k úmrtí dívky došlo v noci z 9. července na druhý den. Dle výpovědi svědků byla 9. července 1976 před půlnocí spatřena L´udmila, kterak kráčí na autobusovou zastávku, ovšem byla zatažena do kolemjedoucího auta. V soudním procesu, jenž se odehrál o několik let později, bylo stanoveno, že nejprve byla L´udmila opakovaně pohlavně zneužita v soukromém bytě, posléze utopena v termálním jezírku v obci Králová u Sence. Tělo mrtvé dívky bylo posléze převezeno a vhozeno do již zmíněného zavlažovacího kanálu Černá voda. Ze smrti L´udmily Cervanové bylo obviněno sedm mladých mužů, kteří dostali tresty od 4 do 24 let. Ti, kteří ještě neměli trest odpykaný v roce 1990, byli propuštěni na amnestii. V prvním desetiletí nového tisíciletí se rozběhl nový soudní proces, jehož verdikty potvrdily vinu původních obviněných. Komplikovaná soudní kauza se stala předmětem rozporuplných postojů médií i soudních znalců. Z pohledu matky, která ztratí to nejdražší – své dítě, byl tento případ dodnes zahalený do nezodpovězených otazníků, vznikla o případu „Bolero“, jak je po uvedení snímku dávná kauza zjednodušeně nazývána, kniha s prostým názvem – „Případ L´udmily Cervanové“ (podtitul: „Dlouhá cesta spravedlnosti“), v níž nechává Margaréta Cervanová nahlédnout do života dětství a dospívání své zavražděné dcery a doplňuje publikaci i soudními posudky, verdikty a také fotodokumentací z rodinného archívu. L´udmila x Marika Skutečná L´udmila Cervanová stejně jako filmová hlavní hrdinka Marika studovala medicínu (obor pediatrie) a rovněž ráda tančila. Oproti skutečnosti však nešlo o španělské rytmy, nýbrž působila v souboru slovenských lidových tanců.