Štěstí

Ano, takovéhle filmy se točí jakože ze života (aby to lidi brali) a přitom hodně odtržené od reality (aby to lidi bavilo). V tomhle filmu jsem si víc užil vedlejší až epizodní role (Kronerová, Daniel, Stašová, míň už Polívka), zatímco u hlavní trojky se odehrál čekatelný (ale dobře zahraný, to podotýkám) koncert. Ale jsem bohužel divák hodně konzumní a konec bez konce mě neba.

V některých momentech jsem z toho měl maglajs. Jakože pana Lišku nemusím, klobouk dolů za jeho výkon. Vlastně tu byli dobří všichni. Bohužel snižuji hodnocení za nedokončené příběhy skoro všech postav. Velká škoda.

Film, který vykresluje příběh obyčejných lidí? Zdálo se mi to trošku přitažené za vlasy, někdy až moc houmlesácké. To ovšem neznamená, že jsem necítila, co chce film říct a že to na mě nepůsobilo - působilo. Ta lidskost z toho čišela velmi přirozeně. Musím ale podotknout, že konec jsem si pustila 2x, protože jsem napoprvé měla dojem, že jsem musela něco přehlédnout - no, nepřehlédla. A i když musím říct, že zde se otevřený konec hodí, stejně to ve mně zanechalo určitý pocit nedokončenosti...(no jo, chtěla jsem happy end).

Můj názor na tento film se průběžně vyvíjel v průběhu děje. Osobně nemám moc rád depresivní snímky. Tento snímek je až silně depresivní. Jednotlivé postavy představované Vilhelmovou, Geislerovou, Liškou a dalšími jsou skvěle zahrané. Výborná byla i práce kamery a její dlouhé záběry bez střihu. Film je Českou akademií poslán pro boj o americké Oscary. Takový snímek však u amerického publika pravděpodobně neuspěje.