Macbeth

Shakespearovské drama o krvavé cestě k moci proměnil režisér Orson Welles ve středověkou noční můru, ve které nejtemnější lidské vášně a pudy rozbíjejí křehkou skořápku civilizovanosti. Filmová verze Macbetha je se svou nezřízenou touhou po efektu blouděním šílenou myslí posedlého krále. Snímky Macbeth (1948), Othello (1952) a Falstaff (1966) - to jsou tři filmové projekty Orsona Wellese, které dodnes působí jako pomníky jeho celoživotní fascinace dílem Williama Shakespeara. Jedenadvacetiletý Welles svůj zájem o historickou tragédii poprvé přesvědčivě demonstroval v roce 1936, kdy Macbetha inscenoval v New Yorku v rámci Státního divadelního projektu (Federal Theatre Project). Představení známé jako „voodoo Macbeth" ve Wellesově režii a produkci přeneslo děj ze středověkého Skotska do Karibiku a využilo afroamerické obsazení. Praktiky skotských čarodějnic, které předjímají vzestup a pád titulního hrdiny, převzaly haitské vědmy voodoo. Návrat třiatřicetiletého Orsona Wellese ke klasické látce v roce 1948 už zdaleka nebyl tak divácky úspěšný - filmový Macbeth je nicméně dnes vysoce ceněným snímkem sbližujícím Wellesovo divadelní i filmové myšlení. „Teatrálnost" konceptu ovšem vycházela z podmínek, které autorovi nabídla produkční společnost Republic Pictures. Omezený rozpočet a povinnost realizovat natáčení během pouhých třiadvaceti dnů ovšem Welles vyvážil dynamickou obrazovou stránkou i vlastním strhujícím hereckým výkonem v titulní roli. Kameraman John L. Russell vyšel režisérovi vstříc a podmanivou atmosféru vyprávění složil z expresionistických kompozic, kombinací detailů a nezvyklých úhlů pohledu i z kontrastů světla a stínu. „Hororová" dekorace hradu, v němž se král s manželčinou podporou propadá stále hlouběji do intrik a krvavých násilností, je zjevně metaforou vladařovy rozvrácené mysli. A čarodějnice jsou pak druidkami, jež s potěšením strhávají svět, sotva vymaněný z temnoty pohanství, zpět k prazákladům primitivních lidských pudů. Bizarní kostýmy mění Wellesova Macbetha v ahistorickou podívanou připomínající béčkovou sci-fi. Společnost Republic Pictures nebyla s filmem spokojena, zkrátila ho o sedmnáct minut a předabovala dialogy namluvené se silným skotským přízvukem. Svoji původní podobu získal Macbeth až v 90. letech. Alena Prokopová LFŠ 2015