Alfie

Zajímavý příběh o tom jak na každého jednou dojde řada. A tak i neohrožený sukničkář - Jude Law - jednou dojde na konec lesa.

Nemám možnost srovnání s původním filmem, ale myslím, že tenhle remake by z něj nemusel vyjít špatně a to hlavně zásluhou Jude Lawa, který je absolutně přesvědčivý jako hédonistický sukničkář, po svém zmoudření i během té cesty. Vnitřní monology a komentáře postav na kameru můžou být pro tvůrce nebezpečnou pastí, ale v tomto případě jsou naopak zásadními strůjci vtipu. Především v první půlce to má opravdu švih, ke konci přibývá klišovitých životních mouder a ubývá tempa, ale pozitivní dojem zůstává zachován.

Fantastický Jude Law ve filmu, který balancuje na hraně hořké komedie a morálního poselství. Nicméně, obojí ve filmu docela funguje, jen chvílemi se to tluče (nepochybuji ovšem, že se slabším hercem v hlavní roli by to byla nešťastná žánrová kombinace). Výsledek je mírně roztřesený, ale rozhodně sympatický, ať už pro mnohé opravdu trefné postřehy a nebo pro konec, který jde svým způsobem proti žánru. Takových pěkných 70%...

Alfie je do sebe zahleděný Narcis, který se stará v životě jen sám o sebe a své pohodlíčko ... „Na nikom nejsem závislý. Nikdo není závislý na mě. Můj život je jen můj.“ A vlastně ... proč ne? Vždyť je to krásná životní filozofie :-). A pokud už navazuje nějaký vztah, hledá vždy obdiv a potvrzení své dokonalosti. Jenže ... „Každý má datum spotřeby. A ženy jsou na regálech kratší dobu než muži.“ Nebo ne?!