P.F. 77

Solidní, ale vůbec ničím mimořádný televizní film, který zachycuje atmosféru kolem zveřejnění Charty 77. Příběh chvílemi trošku drhne a herecky mi to připadalo poněkud nevyrovnané, protože v důležitých rolích jsou k vidění herecké výkony od těch výrazně nadstandardních až po sotva průměrné. Určitě se to nechalo vidět, ale takový zážitek, abych si to přál shlédnout ještě jednou, to rozhodně nebyl.

Dobrý film, dobře natočený s dobrými herci. Ale to je vše. Ano, je to nadprůměr, ale že by to bylo něco tak výjimečného, jak to vypadá z hodnocení, to se mi nezdá.

Jaroslav Brabec natočil dobový příběh z temného období Anticharty, kdy byli umělečtí tvůrci a pracovníci divadel a rozhlasu na nátlak Komunistické strany nuceni podepsat nesouhlas s "pamfletem" Charta 77 a tím souhlasit se současným režimem a jeho ideologií. Hnus, který bohužel téměř všichni podepsali. Až na pár výjimek, mezi nimiž byla i Vlasta Chramostová, která si zahrála profesorku na Damu, Lídu Damiánovou (ta však zde kvůli nátlaku rodiny podepsala). Co dělá z filmu opravdu bezvadnou podívanou je fakt, že Brabec film natočil téměř jakoby autentický dokument a svědectví doby, ve kterém se střídají barevné, ostré, matné a černobílé kompozice a spolu s původními archivními materiály tvoří dokonalou souhru. Jakoby film pocházel přímo z roku 1977. Vlasta Chramostová se do své role totálně ponořila a díky svým zážitkům jí vtiskla opravdovost a pravdivost. Čest její památce, neboť právě odešla do uměleckého nebe za svým manželem Stanislavem Milotou. Ostatní role, jak studentů, profesorů, estébáků a všech dalších postav jsou zahrány někdy až s mrazivou chladnokrevností. Jakoby všichni se svými rolemi naprosto splynuli. A to se už dnes u takového druhu filmu vidí jen málokdy. V poslední třetině atmosféra houstne víc a víc, dramatičnost se zarývá až do morku kostí, až dospěje k tragickému vyústění. Strašlivá ukázka normalizačního bahna, kde charaktery lidí byly ničeny, křiveny a ušlapávány komunistickou zvěří. Hanba všem těm bolševickým bestiím!!!!