Má kamera a já

Filmovat je důležitější než žít, domnívá se kinoamatér Max, hrdina snímku Má kamera a já. Kam až může taková životní filozofie zajít, se snaží postihnout ve své nevšední komedii francouzský dokumentarista, scenárista a režisér Christophe Loizillon. – Šestatřicetiletý Max vzpomíná na nejzásadnější události svého života. Je adoptovaný. První kameru mu daroval k šestým narozeninám strýček, který trpěl nezřízenou filmovací vášní. Max od toho okamžiku vše zběsile filmuje a zapomíná žít. Když si založí videofirmu Všichni v obraze a natáčení se stane jeho povoláním, potkává se s lidmi, kteří v mnohém změní jeho život. - Autoři hravého snímku se táží po smyslu natáčení rodinných filmů (oslav, narození apod.) a poukazují na soudobou posedlost zaznamenávat objektivem kamery rychle plynoucí život okolo. Představují hledáček kamery jako náhradní lidské oko. Malý přístroj se však staví mezi člověka a svět a ovlivňuje jeho skutečné vnímání a prožívání. Důsledkem může být zaslepenost zachyceným obrazem; lidé pak žijí jen „zprostředkovaně“. - Film je zajímavý svou formou a zvoleným způsobem snímání. Děj je sestaven z Maxem natočených materiálů různého formátu. Protagonista je stále za kamerou, vidíme ho jen sporadicky. Dominuje tedy subjektivní pohled, doplněný ještě Maxovým komentářem. - Leitmotivem jsou záběry na ořešák, zasazený při chlapcově adopci jeho otcem. Rostoucí strom se tak stává symbolem skutečné lidské paměti. -zz-, Filmový přehled 2004/3