Oceňovaný debut scenáristy a režiséra Piotra Trzaskalského s prostým názvem Edi zapadá do sociálního trendu polské kinematografie, věnujícího se problémům obyčejných lidí v nových společenských podmínkách. Titulní hrdina je bezdomovcem „volbou“ (podobně jako hrdinové Vojnárových Lesních chodců) na rozdíl od svého kamaráda, poněkud retardovaného a naivního Jurka, jenž je bezdomovcem „údělem“. Oba se pohybují se svou károu ulicemi Lodže a sběrem získávají peníze především na alkohol. Sečtělý a hloubavý Edi připomíná zčásti stoického a vyrovnaného filozofa, zčásti biblickou postavu. Vzdoruje nepříznivému údělu s mlčenlivým klidem a bez rozpaků se obětuje pro dobro druhých, aniž se ptá „co za to“. Mlčí, i když se stane obětí dvou surových místních gangsterů, jejichž mladičká sestra ho obvinila, že ji přivedl do jiného stavu. Později na sebe beze slova vezme břímě „otcovství“ a odjede s Jurkem a miminkem na venkov do hospodářství, jež kdysi opustil a v němž žije jeho bývalá žena se současným manželem. Když pak musí dítě vrátit pravým rodičům, opět se mlčky vrací s Jurkem do města, aby dál jezdil s kárkou a sbíral odložené věci. – Piotr Trzaskalski a spoluscenárista Wojciech Lepianka se inspirovali zahlédnutou postavou opilého bezdomovce s károu a příběhem zenového Mistra, který se mlčky ujal „otcovství“, z něhož byl neprávem obviněn. Mladý filmař se hlásí také k Hrabalovi, jehož poetiku snímek skutečně vzdáleně připomíná zejména baladičností, vcítěním i jakýmsi mystickým rozměrem. Tvůrci neusilovali o dokumentaristické zachycení reality, nicméně se skutečnosti samozřejmě hodně přiblížili. Autentičnost zdůrazňuje navíc důsledné obsazení neherců nebo málo známých herců. Představitel Ediho (který má životní úděl vepsaný ve tváři) Henryk Gołębiewski byl v sedmdesátých letech populárním dětským hercem, k filmu se však v epizodních rolích vrátil až na sklonku století. Hercem je Jacek Braciak, který představuje „dítě boží“ Jurka. – Chronologické vyprávění s malými časovými skoky doplňují vracející se leitmotivy prudkého deště a Ediho útržkovitých vzpomínek na dětství (motiv chlapce na dřevěném molu nad vodou). – Snímek představuje mezi tituly v našich kinech nevšední výjimku.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2004/3
