Němý snímek A Woman of Paris (1923) je dílem Charlese Chaplina, avšak není to komedie. Jedná se naopak o zcela vážnou milostnou romanci s tragickým vyvrcholením. Příběh mladé venkovské ženy, která podlehne rozmařilému životu v prostředí pařížské smetánky, natočil Chaplin proto, aby dal své (nejen) herecké partnerce Edně Purvianceové příležitost k zahájení nové kariéry dramatické herečky. – Venkovanka Marie St. Clair chce utéct od tyranského otčíma do Paříže se svým snoubencem Jeanem Milletem. Kvůli nedorozumění však odjede sama v domnění, že Jean si vše rozmyslel. Po roce je z ní bohatá kurtizána, která se pohybuje v lepší společnosti a kterou si vydržuje vrtošivý starý mládenec Pierre Revel. Marie náhodou zjistí, že Jean se odstěhoval do Paříže s ovdovělou matkou. Pokus o opětovné sblížení však skončí řadou dalších zbytečných nedorozumění, jež vyústí sebevraždou jednoho z aktérů. – Pařížská maitressa byla nadšeně přijata kritikou, avšak u diváků, očekávajících další Chaplinovu komedii, zcela propadla. Ostatně sám Mistr se objevuje k nepoznání zamaskovaný jen v několikavteřinovém, byť nepřehlédnutelném záběru jako nádražní nosič. (V úvodním titulku dokonce varuje publikum, že se ve filmu neobjeví vůbec.) K dramatu se pak vrátil jen jednou, a to v pozdním díle Světla ramp (1952, FP 38/73), jež ovšem obsahovalo komediální prvky. Chaplin se údajně inspiroval třemi skutečnými ženami: kromě Purvianceové to byla další jeho milenka, herečka Pola Negri, která tehdy v Hollywoodu začínala, a jistá Peggy Hopkins Joyceová, dcera holiče, zbohatnuvší díky sňatkům a následným rozvodům s milionáři; jedním z nich se měl stát i Chaplin. – Mistr komedie natočil na svou dobu opravdu vytříbené drama s velkým smyslem pro realistickou drobnokresbu. Podařilo se mu také posunout dobové konvence v zobrazování romantických hrdinů: hlavní protagonistka není čistá dívka, nýbrž vnitřně rozpolcená a zhýčkaná kurtizána, kladný milovník je slaboch, podléhající matce, záporný hrdina (vynikající Adolphe Menjou) se vyznačuje aristokratickou noblesou. Hlavním, kinematograficky vděčným rysem hrdinů je jejich vypěstovaná schopnost skrývat skutečné city a vystupovat pod různými „maskami“. Lidi z vyšších kruhů Chaplin samozřejmě zobrazuje s ironií sobě vlastní; jeho levicové postoje se ovšem projevují v podobě nápaditého a jemného glosování, ať už obrazového nebo slovního. – V roce 1976 Chaplin uvedl film v obnovené premiéře s hudbou, kterou k němu sám zkomponoval. Pro šestaosmdesátiletou filmařskou legendu to byla poslední práce ve filmovém studiu. - Snímek vychází na DVD jako součást sběratelského desetidílného kompletu The Chaplin Collection a také jako jeden díl samostatného dvojdisku (spolu s filmem Král v New Yorku). Bonusová část obsahuje krátký komentář Chaplinova životopisce Davida Robinsona, nově natočený francouzský dokument Chaplin Today: A Woman of Paris (2003; r. Mathias Ledoux), scény vystřižené při uvedení ozvučené verze, unikátní záběry z podpisu zakládající smlouvy společnosti United Artists, historické záběry Paříže dvacátých let, amatérský středometrážní film na motivy Dámy s kaméliemi nazvaný Camille (1926; r. Ralph Barton) s Chaplinem a dalšími celebritami, fotogalerii, obrázky filmových plakátů, dobovou upoutávku na film a upoutávky na ostatní tituly v kolekci. – Na podtitulcích je uveden název Pařížská maitressa (pod tímto názvem se u nás kdysi film hrál), na kartonovém přebalu sběratelské edice je titul Pařížská metresa a v propagačních materiálech uvádí distributor název Dáma z Paříže.
-zk- Filmový přehled 2004/7
