66 sezón

Hravost, imaginace, fantazie, asociace, improvizace, inscenace a zároveň důsledné hledání obecných, ale i historických faktů - tak by se dala charakterizovat tvůrčí metoda, použitá slovenským filmařem Peterem Kerekesem při „vytváření“ celovečerního dokumentárního snímku 66 sezón. Středobodem nevšedního filmu je košická plovárna, kam se „chodily koupat dějiny“. Místo se zároveň stává modelem lidského hemžení, který díky zhuštění času a vyprávění tragických i veselých historek sugestivně vypovídá o smrti, lásce, lidské duši i o životadárné vodě či touze po moři. – Film je poskládaný z několika příběhů, odehrávajících se na košické Starej plavárni/Mestskej plavárni/Čeháčku v období let 1936 až 2002. Materiál začal autor sbírat v roce 1998 a natáčení proběhlo v říjnu 2000, v srpnu 2001 a v srpnu 2002. – Kerekes využil výpovědí pamětníků nejen k jemnému nastínění jejich osudů, ale především s hravostí netradičně ozvláštňuje jejich vzpomínání všetečnými otázkami, jež posouvají dokument až k hranicím hraného filmu. Jednou z nejvýraznějších linií je hledání atmosféry moře a všeho mořského v životě suchozemců, jimž musel postačit pouze bazén. Vtipné mísení zvuků a obrazů vytváří z filmu mnohovrstevnatou koláž. Režisér pozoruje plovárnu ze střechy blízkého domu, ale sleduje i dění pod hladinou bazénu či v „útrobách“ plovárny. S vyprávěním své babičky Évy Samuelisové rekonstruuje své vlastní „dějiny“ a v následném propletenci různých vztahů se snaží uchopit skutečnou historii města Košic a jeho obyvatel. -zz-, Filmový přehled 2004/7