Pánská jízda

Celovečerní debut režiséra a producenta Martina Kotíka Pánská jízda byl míněn jako situační komedie, jež má podle tvůrců nejvíce pobavit diváky mezi dvanácti a pětatřiceti lety. Úmysl jistě chvályhodný, jemuž však neodpovídá výsledek. - Po smrti manželky zůstane inženýr Viktor naprosto bezradný. Jeho syn, vysokoškolák Petr, je na tom stejně. Není to však žal, který je paralyzuje. Milovaná zesnulá patřila zřejmě k těm vzácným ženám, jimž se s úsměvem na rtech daří hýčkat své protějšky tak mocně, že si teď neumějí poradit s životní realitou, ať je to otvírání konzervy, příprava večeře, praní nebo nákup v supermarketu… Jedině tak lze pochopit, proč se oba pozůstalí chovají jako naprosto retardovaní jedinci. A když za dvojicí nešťastníků přijede na přátelskou výpomoc další blbec, Viktorův mimořádně neschopný bratr Artur, je ještě hůř. Nezbývá než obrátit se o pomoc k sousedovi Lupínkovi, který se zdatně stará o čtveřici vnuků… - Námětem je Pánská jízda blízká televizním "bakalářským" historkám. Ostatně je také televizně pojatá, neboť jejím vzorem byl zjevně oblíbený žánr sitcomu. Film se točil ze sedmdesáti procent v ateliérových stavbách módně pojatých interiérů (celkem tří bytů, domovní chodby, kanceláře). Epizody jsou stejně jako v sitcomech předělovány celkovými pohledy na město. Těží však z notně omšelé situační komiky (zejména destrukční) a postrádají vtip. Krajně křečovité a naprosto nevěrohodné jsou jak charaktery postav, tak jejich dialogy i jednání. Scénář je jen "vymyšlený" a dramaturgie žádná. Děj se pomalu a nudně ubírá od trapasu k trapasu, aby nakonec pánové mohli zjistit, že domácí práce a péče o dítě se dají zvládnout v pohodě i bez opačného pohlaví. Snímek bohužel občas připomíná humor a styl normalizačních komedií. Vzhledem k věku jeho autorů je to dosti povážlivé zjištění. -kat-, Filmový přehled 2004/7