Kacafírek

Do městečka přezdívaného posměváčky Hloupětín přichází malíř Ondřej a na příkaz biřice se musí hned v městské bráně zout. Je to jeden z nesmyslných příkazů popletených konšelů. Místní perníkář a šprýmař Kacafírek skládá veselé písničky, čímž nejvíce pobuřuje písaře Luciáše. Ten si myslí na hezkou Fanynku, která ho ale odmítá. Malíř Ondřej nabídne městské radě své služby. Jako úkol dostane vymalovat šatlavu a podle přání rady nesmí na stěnách chybět vymalovaný korbel piva, šunka, koláčky s medem. Radní probírají stížnost ševce, že lidé chodí bosi a on nemá práci. Konšelé rozhodnou, že bude kloboučníkem. Co s kloboučníkem? Bude kolářem, kolář krejčím a zbylý krejčí ponocným, který ve městě chybí. Krejčík se bojí strašidel, ale dostane příkaz, aby každé strašidlo vsadil do nové šatlavy. Alespoň při slavnostním otevření nebude prázdná. Písař Luciáš cítí v Kacafírkovi konkurenci u Fanynky. Žaluje na perníkáře radním, že nepeče a jenom chodí po městě a zpívá posměšné písničky o městské radě. Radní zakáží ve městě zpěv a smích a kdo se proviní, bude vsazen do šatlavy. Kacafírek se má dostavit k soudu, ale ještě pošle po malém chlapci písaři vzkaz, že má přijít k Fanynce večer na dostaveníčko oblečen do nové módy. Ponocný považuje písaře za strašidlo a zavře ho do šatlavy. Ráno u soudu předloží Kacafírek konšelům čerstvé perníčky a je omilostněn. Všichni se odeberou k nové šatlavě k slavnostnímu otevření. Když se objeví jako hastroš vystrojený Luciáš, jako první se rozesmějí radní. Kacafírek je upozorní, že budou za smích zavřeni do vězení. A tak musí konšelé odvolat zákaz zpěvu a smíchu. Navíc musí nařídit, aby každý ve městě dělal jen to, co umí.