Čínský syndrom

Zdařilý thriller z prvky politického dramatu. Vynikajicí Jack Lemmon prokázal že brilantně zvládne nejen komediální ale i ty silné charakterní role. Jane Fonda v té době ještě hvězdou byla a Michael Douglas jí ještě nebyl (o dekádu později to už bylo naopak) ale oba potomci slavných otců zahráli dobře. Film má velice solidní a gradující tempo i při ožehavé tématice kolem jaderné energetiky dokázal zůstat i srozumitelný a jako bonus nese i jakési společenské poselství.

Faktografické filmy, nebo takové, které by se mohly stát, nejsou mou zálibou. Neupírám hercům jejich výkony, filmu uvěřitelný příběh, ale není to můj šálek.

O tom, zda jedernou energii mít če ne se přou lidé stále. Co dokáže, ukázaly shozené bomby nad japonskými městy Hirošima a Nagasaki. Ona lze ta energie využívat i k dobrým účelům. Ale je to bezpečné? Doba sedmdesátých let také přispěla k tomu že se natáčely vynikající napínavé filmy plné konspiračních teorií. Tyto filmy měly různá témata. Když se skloubí konspirační teorie a jaderná energie a přidá se trochu novinářské práce okořeněné hereckými hvezdami vznikne třeba snímek Čínský syndrom. Příběh filmu Čínský syndrom mrazí i po letech. On je totiž nadčasový. Klidně by se mohl odehrávat i v jiné oblasti lidské činnosti než je energetika. Často se nabízí farmacie anebo zbrojařství.

Pomalejší a pro mně nezajímavá první půle pak střídá druhou. Ta má už napětí a trochu tah a sledujem jakousi nehodu v jaderné elektrárně, kterou se jistí lidé snaží ututlat, ale jistí lidé zas vynést na světlo. Jinak klady jsou rozhodně v dobrých hercích a v krásné Jane Fonda a i v tom, že tyhle události působí věrohodně i dnes a kdykoliv se něco podobného může stát i v reálu.