Čistá řeka

Tohle asi mělo být jakési ekologické drama nicméně slušivý normalizační kabátek z toho udělal jakousi novodobou agitku a tak přes účast řady výborných hercü jako Františka Němce, Jany Švandové, Václava Vosky nebo tehdy začínajícího Mirka Donutila je to podívaná pro otrlé. Doklad toho, že v 70.letech se u nás netočily jen skvělé komedie, krásné pohádky a dobré detektivky ale také úplné pitomosti.

Režisér zřejmě nechtěl natočit film, který bude trčet někde v regálu ve sklepě 42 roků ale přesto se mu to podařilo. Jediná věc je, že není sám a těch filmů jsou stovky, není důvod někoho chválit, je jinná doba a přesto se hromadí nezajímavé filmy nadále aby hladoví umělci měli v čem hrát...

Kombinace ekologického tématu a filmu z pracovního prostředí, to celé natočené v době normalizace - výsledkem je nudný film. Tohle pravidlo nemusí platit vždy, Hlavní hrdina, kromě toho, že má rád Wetlínskou, tak chodí v nemožném roláku. Film je to v podstatě zbytečný a i právem zapomenutý.

Příběh převážně o tom, jak velké nadšení mladého hygienika zhatí, komunističtí funkcionáři boubelatí. Ekologické téma těžko uchopitelné, co že nám to vlastně chce říct. Angažovanost za čistou řeku a snaha o vybudování čističky je zcela na místě, jenomže ekologie je jedna věc a výrobní proces fabriky řeku znečišťující druhá. A tady je ta angažovanost jaksi ve všem v protisměru. Takže v čem se tu vlastně moralizuje? O důležitosti ochrany životního prostředí a nebo o důležitosti výroby? Těžko říct. Je to tu takové půl na půl. Vzhledem k tomu, jak to celé nakonec končí to spíše vypadá na výhru výroby. Čert vem řeku, hlavně že se plní plán. Milostné etudy jsou spíše jen jako doplněk, které vyznívají naprosto zbytečně. Aktivita mladé novinářky, která napsala kritický článek a vliv okolí na všech možných místech vedoucí k nerozhodnosti, jestli to zveřejnit či ne, by se na svou dobu mohlo stát uvěřitelným faktem. Cenzura byla skutečně velmi silná. I brutálně zapěněná řeka mohla sloužit jako odstrašující moment celého filmu, ale vlivem příběhu se zcela míjí svého účinku. Nadšení mladého člověka narážejícího na problémy své doby se používalo často, takže takováto dějová šablona není žádným překvapením. Angažovanost, nebo-li jak se dnes říká lobbing, v zájmu obou stran sice vypadá v takovémto zpracování dosti naivně, ale na druhou stranu, kdo ví, jak to ve své době skutečně probíhalo. O stavu přírody víme své.