Božské zásnuby

Vše se zdá ztraceno. A pak se ve starém, osamělém a zamrzlém parku setkají dvě postavy: Jan z Boha a Posel. Posel boží odevzdá žebrákovi (což je momentální stav Jana z Boha) kufřík plný peněz a odchází. Jan počítá bankovky. Tiché vody nedalekého jezírka se zčeří, Jan se jde podívat, co se děje. Mladá dívka Joana se topí. Jan se vrhá do vody a odnáší dívku ke klášteru (kapucínů?). Jak zodpovědné! Jan z Boha se vrací zpět vyzvednout kufřík i s obsahem. Naštěstí nic nebylo dotčeno... A tak pokračují dobrodružství Jana z Boha. Podle magazínu Film a doba jsou Božské zásnuby "především díky své oslnivé výtvarné kráse kontrastující s nevázanou surreálnou komikou Monteirovým zatím asi nejlepším filmem vůbec". Febiofest 2004