Maléry pana účetního

Tohle je správná crazy komedie po italsku. Humor je tu vyveden ad absurdum a chvílemi dostává podobu němých grotesek. Je to (zcela záměrně) šíleně přešvihnuté ale přesto si dodnes velmi živě vzpomínám, že jen málokdy jsem šel z kina tak nasmátý jako z tohoto filmu. Když zapomenete na filmové umění, na jmėna jako je Bergman nebo Saura a odložíte mozek v šatně pak se budete asi dobře i když možná až trochu proti své vůli bavit. Paolo Villaggio vás k tomu prostě přinutí.

Někde jsem četl, že v rámci zachování iluzí by člověk neměl v dospělosti kultovní filmy z dětství. A to je přesně případ pana účetního. V 80. letech byly italské komedie v kurzu a tenkrát jsem z Fantozziho ucvrkával a řadil ho mezi "nejbožejší" filmy. Dneska mi to neříká naprosto nic. Z nostalgie dávám za pět a to ještě přidávám. Když už Villaggio, to už snad líp snesu Bonnie a Clyde po italsku.

Bez diskuzí nejlepší ze série o Fantozzim, asi i možná proto, že jsem jej viděl jako první, jako mladý. Změna Liu Bosisio za Milenu Vukotič je prakticky neznatelná. Nemá to děj, nenavazuje to, místy nemá logiku, a přesto se u toho královsky bavím.

Fantozzi je jeden z těch, kteří dokáží i z té největší tragédie udělat vtip. Proto patří tato černá dosti návyková komedie k mým nejoblíbenějším!