Maroko

"Maroko" - poostavy tohoto filmu jsou následující: zpěvačka pochybného kabaretu v marockém městě, prostý vojín cizinecké legie, kterého tvrdý život v legii připravil o všechny iluze, takže v nic nevěří, v nic nedoufá a ničím není překvapen. A je tu i bohatý světoběžník, gentleman s porozuměním pro slabosti lidských srdcí, v jíchž nevyléčitelnost se mu nechce věřit. Tak to je trojúhelník dramatického příběhu, který se odehrává ve filmu "Maroko". Budiž úvodem řečeno, že se režii tohoto filmu podařilo vybudovat v dosahu několika kilometrů od Hollywoodu marocké město a zalidnit je přirozenými typy obyvatel a legionářů tak, že se tehdejší divák ocitl zcela pod sugescí iluze skutečnosti. Marlene Dietrichová byla tady zpěvačkou, z jejíchž přirozených očí čiší vědomí nadvlády nad mužskými slabostmi, jež nechce prohrát své srdce a dovede být usměvavě něžná, jde-li o oddanost z vděčnosti. Pak Garry Cooper, chlapák, jenž s patrnou samozřejmostí snáší ženy, věšící se mu na krk a vpravuje se rychle do role milence. Když se mu však láska zjevuje jinak než jen prchavé dobrodružství, dovede i pro toto rozloučení nalézt gesto víc ironické než zraňující. Adolf Menjou se nedá ničím vyvést z rovnováhy, vždy se ovládající, se zatrpklým rysem ve chvíli konečného zklamání. Film byl po stránce režijní velmi dobře uděláný, měl tempo a byl střižený na vyniknutí typu žen, jakým byla Marlene Dietrichová.