Moře

Film o trojici dětí postižených válkou, které se později shodou okolností potkávají v sanatoriu pro léčbu tuberkulózy, je typicky intimní, stejně jako nemilosrdně brutální portrét hledání svobody, identity a sexuální orientace. Bolest a slast k sobě mohou mít převelice blízko. Snímek, který soutěžil o Zlatého medvěda v Berlíně a Zlatého Huga v Chicagu, ve své době představoval pro Villarongu zásadní posun v dosavadní kariéře a uvedl jej do širšího mezinárodního povědomí. Moře vypráví o hořkém osudu Ramalla, Manuela a Francisky, třech dětí, kteří se po dlouhých letech jako mladiství opět potkávají v sanatoriu pro pacienty postižené tuberkulózou. Villaronga tímto filmem stvrdil svůj auteurský tvůrčí přístup. Dílo bylo natočeno v Palmě de Mallorce, kde se odehrává i příběh, tedy v režisérově rodném prostředí, odkud také přebírá původní katalánský jazyk. Villaronga se navrací do dětství zasaženého válkou, která má nedozírné následky na formování identity v dospělosti, na sexuální dozrávání spějící k homosexuální orientaci, otázka duchovna v profánním světě a brutální násilí, jako neodmyslitelný průvodce předešlého. Nehledě na memento sevřeného souboru stylotvorných prvků, ať už to je výprava modrých odstínů či zrcadlových perspektiv. Moře postrádá snovou fantastičnost, která obecně charakterizuje Villarongou tvorbu, přesto od ní není zcela oproštěno. Spíše v méně okaté, ale vyzrálejší podobě prosvítá tvrdou realitou filmových postav. Po vzoru literární předlohy Blaie Boneta se tu světlo stává metaforou božství a barvy zase vášněmi (Goethe). Přímé i nepřímé biblické asociace kulminují v prostoru sanatoria, jemuž je přisuzována démonická podoba, jindy je až protivně apatickým způsobem zevšednělé, aby nakonec ztělesnilo očistec (purgatorium) - místo mezi životem a smrtí, kde vykoupení duše vede skrze bolestnou zkušenost. Ramall a Manuel dospějí za cenu tragických následků k dokonalé věčnosti kruhu, symbolu, který se v Moři objevuje v nesčetných variantách značících vitalitu (slunce, skulina pastevecké sluje, oko, anus) a zánik (krvavý odtok vany, kolesa nakladače těl, sebevražda v jeskynním průzoru). Proti kruhu je do cesty dvou mužů stavěn kříž (rentgenový stroj, mříže, pletivo, náboženský artefakt) jako znamení útlaku, bariéry a normy. Jeho působnost může polevit pouze s prolomením fyzických žádostí. Villaronga znázorňuje moc těla: nástroj ubezpečení vlastní totožnosti, hledání svobody, ale i vykořisťování. Jiří Blažek, LFŠ 2014