Člověk obojživelník

Starší, ve své době hodně oblíbený snímek,který toho už mladé generaci asi moc neříká. Pro pamětníky jako jsem já ale pořád krásná vzpomínka - těch slziček, co vytrysklo pro umírajícího Ichtiandra...

na vydání filmu člověk obojživelník ve formátu dvd jsem se opravdu těšil. už proto, že se mi v paměti vybavuje, jak jsme se základní školou byli na jeho povinné projekci ve dnech československo-sovětského přátelství a také proto, že mě jako malého chlapce dostala scéna, kdy titulního hrdinu uvězněného v tanku s vodou pomale a nevědomky zabíjí. Chtěl jsem si z paměti vybavit i jiné sekvence z filu, chtěl jsem se nechat znovu dojmout, ale bohužel nepovedlo se. uplynulo více než dvacet let a ve filmu mě k dojmutí dostanou jinak vystavěné a pojmuté obrazy. stejně je tomu i s odstupem let od vzniku snímku na jeho celkové hodnocení. chápu, že počátkem 6o. let byla kinematografie v jiných technologických procesech, sovětskou nevyjímaje, než dnes. i tak je ale mnoho filmů z těch let, které nezestárly a fungují stále, což se o člověku obojživelníkovi v současné době, na konci první desítky počátku 3. tisíciletí, napsat nedá.

Tenhle film jsem poprvé viděl před doopravdy mnoha lety v kině. Tehdy jsem obdivoval příběh hlavního hrdiny muže - obojživelníka a byl napjatý, jak to dopadne. Dnes lze u filmu ocenit především námět a příběh samotný. Co je problematické jsou dialogy filmu. U sovětské tvorby si zvykám na těžkopádnější rozhovory. Jsou takové pomalé. Negativní hodnocení si zaslouží výprava. Proč? Vypadala jako splácáná dohromady z toho, co měli filmaři na skladu. Těžko šlo odhadnout dobu, kdy se příběh měl odehrávat. Asi to bylo za "onoho času". Jezdila tam na svou dobu moderní auta, děj se odehrával v jakési pobřežní zemi (připomínalo to Latinskou Ameriku), ale vedle dalších moderních vymožeností, jako je telefon se mezi rekvizitami objevovali věci archaické. Kapesní hodinky či lodě, které měly vizáž plavidel ze 16. století.

Romanticko-dobrodružný sci-fi snímek ve své době hojně plnící normalizační kina. Aby ne. Tehdy to mělo ohromující kouzlo a parádu. Dnes z toho zůstala jen bohapustá agitka s vizualizací jak ze zábavného parku. Ichtiander se v oceánu prohání ve stříbrném kostýmu jak z alobalu a po souši chodí jak zmalovaný transsexuál. Dříve to možná oslnilo, ale dnes spíše oslepuje. Je synem doktora Salvatora, který mu voperoval žraločí žábry, aby mu zachránil život před smrtelnou nemocí a napadla ho pošetilá myšlenka. Vytvořit mořskou republiku, kde si budou všichni rovni. Ani chudí, ani bohatí. A jeho syn má být prvním obyvatelem. Ten začíná už na souši, kde s úsměvem rozdává různé věci a ještě se diví když mu za to nadávají. Do toho se ještě zamiluje do Gudie, která je ženou kapitalisty Pedra. A rošambo může začít. Byť je snímek sovětský, příběh se odehrává kdesi v Mexiku. Zábavnost však nikterak ztracena není a jistá citovost a romantičnost s mírným napětím se i nadále poukazuje. Byť už tu spousta věcí spíše vyvolává horečnatý smích, s vůlí nostalgie se dá tento podivuhodný počin ještě shlédnout.